Mlýn Hrušky

Stavbu původního strojního mlýna tvořil plášť stavby skládající se z cihelné neomítané fasády a střechy – dřevěného krovu, naposledy krytého vlnitým plechem. Uvnitř tohoto pláště bývala mlýnice – prázdný prostor od podlahy po střechu. Ve druhé dekádě nového století započala revitaliazaci areálu mlýna. Nejprve byl z rozestavěného domu mlynářské rodiny, jehož dokončení ve čtyřicátých letech znemožnil komunistický puč, vybudován penzion a nyní přišla řada i na vlastní mlýn. Ten byl proměněn v bistro, vinotéku, kavárnu, snídárnu sousedního penzionu, sál pro sympozia, kulturní akce, školení i vinné přehlídky a košty, restauraci s možností přípravy haute cuisine, místo setkávání místních i návštěvníků moravského Podluží. Zkrátka ve stavbu s prostorem umožňujícím vytvářet situace a zážitky, které zde chyběly.

Cihelná fasáda objektu byla restaurována a zakryta novou střechou. Na původní prostorové kontinuum vnitřku stavby upomíná nynější hlavní prostor s výškou dvou podlaží. Veranda je orientována do zahrady a spolu s kuchyní a toaletami je umístěna v nízké dvorní přístavbě se střešní pobytovou terasou. V posledním podlaží se nachází prostorný pronajímatelný loft, jenž je od spodní části oddělen novým dřevěným trámovým stropem. Venkovní posezení kryté pergolou nabízejí „zahrádky“ na obou stranách domu – jedna orientovaná do osluněné hlavní ulice vsi, druhá do klidu a stínu zahrady. Materialita a forma rekonstruované stavby i jejích nových prvků je konkrétní, tradiční, a přesto – či právě proto – osobitá.