Křísení Sudet

Po obsazení nově příchozími bylo stavení sedmdesát let rozmanitě vytěžováno, přízemně sanováno a pragmaticky infikováno infrastrukturou. Objekt byl postupně ověnčen suitou objektů a nesouvislých přístřešků, které tu postupně vytvořily základ malého rekreačního areálu, kde nakonec působil malý lyžařský oddíl. I přes všechny pokusy o resuscitaci však jeho doutnající život v jednu chvíli morálně, stavebně i technicky definitivně vyhasl.

Architekti ze studia No Architect nyní dostali příležitost znovu ho vzkřísit: obnovit funkční zázemí místních letních táborů a rodinného horského ubytování, to vše v soudobých standardech. Rozhodli se definitivně opustit linii posmutnělé nostalgie i prvoplánové horské romantiky a oprostit se od mýtu věčně opuštěného a chátrajícího kraje. Jejich záměrem bylo vytvořit spíše místo zářící životem, které dětem i rodinám, jimž tu slouží, nabídne celoroční optimismus i v relativně drsných horských podmínkách.

Pro nový život areálu proto zvolili radikálně bílou – včetně štěrku na mlatových cestách. Starému stavení posadili na hlavu odolný bílý ocelový čepec, jenž přes dřevěné spojující přestřešení svahu přechází v běloskvoucí ocelový oblek na přiznané novostavbě. Okenní obrazy potáhli nerozbitným sklem a orámovali nezdolným železem. To vše pak posadili na podstavec z místního krušnohorského kamení, trosek minulosti. Okolí místa posolili bílými mlatovými cestami, ke kterým u rybníčku přidali i malou pláž.

Objemy roztroušené po louce architekti strhli a odvezli, kamení, které se hodilo, využili. Nový stavební program sjednotili do jediného spojitého objemu v kontradikci důstojného stáří a rozverného mládí. A co se nevešlo, to bez milosti zakopali do svahu, tak aby z kupy domů zůstalo na svahu jen jediné hospodářství, tvořené starým a novým domem, jež jsou spojeny přestřešenou uzavíratelnou terasou a slity střešní krytinou do jediného souvrství odolného vůči povětrnosti. Plechovou tektoniku zintenzivnili atypicky úzkými pásy plechů na míru a znásobeným falcováním.

Pod kůži široké louky před domem implantovali žíly zemního kolektoru, jehož energií jsou objekty vytápěny a jímž se ohřívá i voda z nově vrtané studny, která ve výsledku končí v kořenové čističce. To vše pohání elektřina z fotovoltaické elektrárny na zelené střeše. Vše v domě – od kamer přes světla a zámky po předokenní žaluzie – lze obsluhovat dálkově pod komplexně sdruženým systémem ovládaným přes satelitní spojení s civilizací. Stabilní nízkoteplotní podlahové vytápění doplňují mohutné krbové vestavby.