Ke známým paradoxům života patří to, že nejlepší projekty často vznikají z nouze, ve ztížených podmínkách a s minimálními prostředky. Dne 7. září 2017 postihlo Mexiko jedno z nejintenzivnějších zemětřesení za posledních sto let. Katastrofa napáchala ohromné škody jak na psychice, tak na majetku tisíců rodin, které v několika okamžicích přišly o vše, včetně střechy nad hlavou.
Krátce po řádění přírodního živlu se dokázala zformovat spolupráce neziskových organizací a architektů, kteří poskytli tolik potřebnou pomoc při návrhu a stavbě nových domů pro postižené obyvatele. Dům pro Melani vznikl z potřeby vytvořit důstojné místo pro život pro čtyřčlennou domácnost: otce, matku a dvě dcery, kteří v tentýž okamžik ztratili domov i veškeré své rodinné dědictví. Nenadálá situace donutila celou rodinu žít několik měsíců v improvizovaných podmínkách ve stanu, který nabízel horší než minimální podmínky pro život, přičemž netušili, zda je přírodní katastrofa nezasáhne znovu.
Projekt usiluje o to, co nejvíce využívat přirozených klimatických podmínek a integruje i ekologicky úsporné systémy, které mají život obyvatelům usnadnit. Navržený dům se přirozeně snaží i svojí architekturou reflektovat lokální stavební tradice a odpovídat místnímu životnímu stylu.
Charakteristickou siluetu domu tvoří dva objekty vizuálně propojené portikem, který zároveň zajišťuje přirozené provětrávání obou prostor a zároveň přístup světla. Příčným otevřením celého objektu do exteriéru lze docílit maximální možné cirkulace vzduchu. Jednoduchý nápad mírní extrémní klima, které v této oblasti jižního Mexika vládne.
Plán je velice jednoduchý. Dům blíže k ulici slouží ke společenskému setkávání, vaření a společnému stolování. Ve druhém domě se nacházejí dvě ložnice. Estetika domu spočívá ve funkčnosti a užívání materiálů v přirozené podobě. Konstrukční systém je replikovatelný, ekonomický a snadno se udržuje.
Realizace takového projektu byla možná díky práci několika aktérů, kteří Melaniině rodině umožnili vybudovat solidní střechu nad hlavou. Zásadním faktorem byla ale především účast vlastní rodiny a lokální komunity. Cílem nebylo vybudovat pouze místo pro život, ale i nové dědictví, které se bude předávat z generace na generaci. Účast a pomoc neziskových organizací také znamenala posilování významu výstavby sociálního bydlení a posilování vztahů v komunitě, která vzala celou stavbu za svou.
Kolik času uběhlo mezi prvním kontaktem s klientem a předáním domu?
Původní dům Melaniiny rodiny se zřítil během zemětřesení 7. září 2017. Prakticky okamžitě byla rodina zařazena do charitativního programu a přijala pomoc v podobě stavby nového domu. My jsme se s nimi poprvé potkali v říjnu 2018 a nový dům jsme předávali v lednu roku 2019.
Jak postupujete, aby výsledná podoba domu odpovídala vaší architektonické představě, když své představy má jistě i klient? Jaká fáze diskuse s ním byla nejobtížnější?
Vzhledem k tomu, že byl tento projekt financován ze sbírek a darů, měl velmi omezený a specifický rozpočet. Vycházeli jsme tedy především z prostředků, kterými rodina v ten moment disponovala a které byly nezbytně nutné pro vybudování základního bezpečného přístřešku, soukromí a plnohodnotného hygienického standardu. Museli jsme navrhnout místo, kde se dá jednoduše a hygienicky připravovat jídlo, kde existuje přístup k nezávadné vodě, a prostor, který lze v případě potřeby rozšiřovat. Tento kontext byl naší první výzvou. Očekávání rodiny bylo totiž vyšší, než rozpočet dovoloval, což ústilo v řadu společných schůzek a neustálé překreslování celého návrhu. Naslouchali jsme jejich potřebám, prezentovali různé nápady, přehodnocovali projekt. Museli jsme obhajovat každou položku v rozpočtu. Estetika stavby byla generována několika skutečnostmi: dům musí odpovídat přáním a potřebám jeho obyvatel a měl by jim poskytovat pohodlný a plnohodnotný život. My už jsme se pak jen snažili, aby návrh využíval přirozené krásy použitých materiálů.
Jaké máte zkušenosti s řemeslnou kvalitou a prací profesí?
Melaniin dům se nachází ve venkovském sídle Chipas v Mexiku. V době jeho výstavby zde bylo více než tisíc lidí, kteří stále žili v budovách poškozených zemětřesením. V té době nebyli dostupní žádní řemeslníci. Rodina sama musela odklízet suť zříceného domu a budovat základy nové stavby. Po určité době jsme již schopné řemeslníky našli a ti ve stavbě pokračovali. Hlavním problémem, na který jsme narazili, bylo vysvětlit rodině, že tradiční způsob, jakým jsou zvyklí své domy stavět, je tou pravou příčinou zhroucení konstrukce během zemětřesení.
O kolik celková cena domu přesáhla původní přání klienta – v přibližných procentech – a v jaké položce klient obvykle nejvíce podhodnocuje náklady?
Abychom mohli splnit přání rodiny, potřebovali jsme rozpočet zvýšit zhruba o třicet procent. Nejdražší se klientovi zdála cena pozemku a zakládání.
Na co byste u vašeho řešení tohoto projektu zvlášť poukázala?
Způsob neustálého překreslování návrhu a přepočítávání rozpočtu s klienty vedl k velmi kreativnímu řešení, které nezbavuje projekt estetických hodnot a zároveň plní očekávání rodiny.
Byla předmětem debaty s klientem i ekologická stránka stavby, například hospodaření s vodou, energetická bilance nebo provozní náklady?
Bohužel jsme neměli možnost s klientem tyto skutečnosti diskutovat.
Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.