Stavba se nachází sice v zanedbané, ale skvěle situované historické části města se silnou atmosférou a potenciálem. V úzkých ospalých uličkách, vedle travnatého plácku na Kozinově náměstí, je skryta před ruchem okolní dopravy, přitom ji od centra s obchody, službami a úřady, od škol, kina, divadla i nádraží dělí jen pár kroků. Místo lákalo architekty – Barboru a Jiřího Weinzettlovi – svým charakterem a vynikající polohou tak silně, že si je dokonce vybrali za svůj domov.

Na relativně malé ploše realizovali stavební program, kterému nechybí dostatečně velký obytný prostor s navazující venkovní terasou, podkroví s dětskými pokoji a hernou, ložnice s vlastním koupelnovým zákoutím, zahrádka s ovocnými stromy, dvě garážová stání ani velká dílna se zdviží. Objekt pro bydlení vznikl propojením dvou sousedních domů. Jeden z nich prošel na přelomu tisíciletí výraznou stavební úpravou, druhý se nacházel v havarijním stavu.

Architekti zbavili souhmotí nevhodných novodobých prvků, například velkého vikýře s balkonem a plastových oken. Za přizdívkami objevili původní kamenné zdivo a drobné, pro ně osobně cenné historické fragmenty.

Autoři respektovali základní tvar, měřítko a materialitu původních hmot. Vnitřní členění přizpůsobili snaze zpřístupnit objekt ze dvou stran – pro pěší od náměstí a pro přijíždějící ze strany protilehlé. Velké okno ve štítové dvorní fasádě je odpovědí na jedinečný výhled na kostelní věž. Průhledy z interiéru do přiléhajících dvorků obohacují celkové vnímání prostoru. Minimalistické pojetí nově proražených otvorů architekti záměrně ponechali v kontrastu s původními, tradičně dělenými okny.

Otázky pro Jiřího Weinzettla

Říká se, že architekt by měl nejdříve postavit dům pro sebe a pak teprve dalším klientům. Máte na tuto myšlenku teď, po podobné zkušenosti, jiný názor než předtím?
Pro mě bylo hlavně důležité, že jsem si většinu prací na domě dělal vlastnoručně. Mám teď daleko lepší představu o reálnosti určitých detailů a získal jsem větší úctu k řemeslníkům, které jsem dříve na stavbách možná trochu přehlížel.

Na jaké případné komplikace ze strany úřadů či sousedů by měl architekt klienta připravit?
Sousedé mají většinou obavy ze zhoršeného proslunění svého bytu a z narušení soukromí. Je dobré se potkat a probrat s nimi návrh ještě ve fázi studie. Aby se v domě hezky žilo, je třeba mít dobře nastavené sousedské vztahy.

Detaily jste řešili na stavbě. Který vám dal nejvíce práce a proč?
Jakékoli bezlištové detaily jsou náročné na přesnost, a tedy i na čas, ale výsledek za to určitě stojí. Vzpomínám si, že dalším náročným detailem bylo vsazení bezrámového okna do křivé kamenné zdi.

V oknech jsou dvojskla, nebo trojskla?
Trojskla. Mají lepší nejen tepelně-, ale i zvukověizolační vlastnosti. Okna jsou většinou bez­rámová, zarámované jsou jen otvíravé části. Rámy jsou dubové.

Jak jste řešili vytápění?
Vytápíme plynovým dvouokruhovým kondenzačním turbokotlem. V celém přízemí využíváme podlahové topení. V obytné síni ho posilujeme horizontálně uloženým radiátorem se žebrovanou trubkou Spiral. V patře nebylo podlahové topení kvůli omezené výšce skladby podlahy možné použít, takže jsme tam umístili klasické žebrové panely.

Neobáváte se, že se bude kámen pod nátěrem rosit?
Ne, neobáváme. Máme za sebou už jednu zimu a žádný problém v tomto směru nenastal.

Jak často pobýváte mimo dům, tedy na zahradě, na dvorcích?
Soukromý venkovní prostor tvoří tři samostatné mikrosvěty oddělené hmotou stavby: vstupní dvorek, pobytový dvorek s terasou s přímou návazností na kuchyň a jídelnu a malá zahrádka s jabloní, meruňkou a ovocnými keři. Času venku trávíme hodně, přesouváme se podle počasí a nálady. Někdy je fajn trávit čas i na Kozinově náměstí pod korunou lípy, kde se můžeme potkávat se sousedy.