Chalupa na Vysočině

Zadáním bylo vytvořit útulné zázemí pro širší rodinu a přátele s dostatkem soukromí. Návrh navazuje na spodní patro pouze vybranými materiály – masivním smrkovým dřevem a prací s původní kamennou zdí –, takže horní patro získalo svůj vlastní charakter. Tmavé odstíny a syrové materiály v soukromé části podkroví působí v kontextu běžné chalupy atypicky, ale právě díky nim vznikla požadovaná atmosféra. V kombinaci s cíleně navrženým osvětlením a omezením rušivých podnětů podporuje tato volba soustředění i odpočinek. Tma zde není efektem, ale prostředkem ke zklidnění.

Dispoziční změny zahrnovaly zásahy do konstrukce podlahy, čímž došlo k rozšíření užitné plochy. Podlaha se zvýšila dřevěným podbitím tak, aby se sjednotila výšková úroveň, což si vyžádalo i nové schodiště ze spodního patra. Úpravy podkroví umožnily osadit původní otvory v kamenné stěně novými okny a přivést hluboko do dispozice denní světlo, které do prostoru vstupuje spíše nepřímo a podporuje klidnou atmosféru. Zvýšením podlahy jsou okna vůči zemi částečně zapuštěná a v místnosti jsou vidět pouze horní rámy. Doplněnými okenicemi lze citlivě regulovat soukromí, pocit bezpečí i míru propojení s okolní krajinou.

Interiér je dispozičně i náladou rozdělen na dvě části. Soukromou zónu tvoří ložnice a šatna v tmavých odstínech, kdežto pokoje pro hosty v hotelovém formátu jsou světlejší a střídmější. Obě zóny propojuje centrální společenská místnost s barem, sezením a pracovním koutem. Poblíž schodiště se nachází společná koupelna a toaleta. Komfort zajišťují klimatizační jednotky pro letní období, zatímco v zimě pomáhá udržet teplo – vedle radiátorů – také nové těsnění dveří i oken a posuvná stěna na schodišti oddělující první patro.

Dominantním materiálem je černá masivní žula, použitá v koupelně nebo jako barový stůl. Ten plynule přechází v pracovní desku a pokračuje až ke zkosené střeše. Původní kamenná stěna zůstává přiznaným prvkem interiéru. Detail zpracování je patrný například u posuvných dveří na schodišti, jejichž hrana kopíruje nerovný povrch kamenné stěny. Tyč umístěná uprostřed společenské místnosti umožňuje zavěšení otočné televize na speciálním háku, podle požadavku investora. Atmosféru podkroví dotváří nepřímé osvětlení – díky kombinaci lamp, odrazů a integrovaných LED pásků lze měnit intenzitu i charakter světla.

Rekonstrukce nevznikla jako radikální proměna, ale jako další vrstva v postupném vývoji domu. Podkroví dnes nabízí prostor pro setkávání i samotu – klidné zázemí, které pracuje s tmou, materiálem a světlem jako s nástroji soustředění a relaxace. Na stavebních i řemeslných pracích se podíleli lokální řemeslníci, jejichž zručnost a přístupnost byla pro postupnou transformaci zásadní.