Řešení

Stavbu jsme rozdělili do dvou hmot, které využívají rozdílné nivelety ulice vůči zahradě (více než 2 m). Patrová hmota domu tvarem a výškou říms kopíruje původní objekt, horizontální hmota přístavby navazuje na sousední stavbu garáže. Patrová část obsahuje bydlení manželů se všemi nutnými servisními provozy. Jednopatrová přístavba sdružuje pod jednou střechou vstupy, parkovací stání a výměnek.

Dům je řešen jako jeden spojitý otevřený prostor s rozdílnými výškami, s různou měrou uzavřenosti a intimity jednotlivých funkcí. Úplně odděleny jsou pouze servisní prostory a ložnicová část. Do střechy jsou ze všech stran „zaseknuty“ osvětlovací zářezy a naopak z její hmoty expanduje objem koupelny.

Horizontální přístavba je poměrně utilitární stavbou. Dvě krytá parkovací stání směřují do ulice, za nimi se nachází samostatná obytná část garsoniéry s vazbou na zahradu. Obě obytné části lze v interiéru propojit na úrovni vstupní haly.

Konstrukce a materiály

Dům je navržen jako betonový monolitický stěnový systém s krovem v kombinaci ocel–dřevo. Střechu venkovního parkovacího stání a navazujícího výměnku tvoří betonová deska na ocelových sloupcích, doplněná svislými konstrukcemi na bázi dřevostavby. Vnitřní příčky jsou z větší části sádrokartonové, popřípadě vyzdívané. Dům je zateplen a opatřen omítkou s jemným zrnem. Části stavby na bázi dřevostavby jsou opláštěny cementotřískovými deskami. Střecha je plechová. Okna a prosklené stěny mají dřevěné rámy v lakovaném provedení. Jde o kombinaci posuvů a plných i prosklených otvírek s různou měrou atypičnosti. Otvírky jsou řešeny jako slícované v ploše rámu. Opěrná zeď k sousedovi je z prolévacích tvárnic. Vrata, branka, oplocení a zábradlí jsou ocelové, černé.

Otázky pro Tomáše Starého

Kolik času uběhlo mezi prvním kontaktem s klientem a předáním domu?
Pět a půl roku. Zní to jako úlet, ale na Prahu je to celkem rychlé. Ideální scénář by byl tak rok, maximálně rok a půl projektování – samozřejmě se všemi vyjádřeními státní správy – a rok až dva na stavbu, to je tak polovina času, co se tomu musel věnovat.

Všichni teď sledujeme „krizi“ stavebního procesu v přímém přenosu, neschopnost, nekompetentnost a nemožnost rychlého dovolání se nápravy v případě chyby úřadu už nejspíš dosáhla naprostého vrcholu, a to není kritika konkrétních osob – já je do určité míry i chápu –, ale ten systém takříkajíc požírá své vlastní děti. Státní správa není schopna ani toho nejzákladnějšího, a to dodržovat zákonné lhůty ke svému vyjádření.
Tady se prvně koplo do země v březnu 2015, což je skoro tři a půl roku od prvního kontaktu s klientem…

Jak postupujete, aby výsledná podoba domu odpovídala vaší architektonické představě, když své představy má jistě i klient? Jaká fáze diskuse s ním byla nejobtížnější?
Většina klientů naši práci někde viděla nebo nás někdo doporučil, takže za námi už přichází s jistou, nám názorově blízkou představou. Nicméně prvním krokem je „koncept“, kterým se snažíme eliminovat případná zklamání i finanční ztráty na obou stranách. Po pečlivém vyslechnutí a vycizelování zadání představíme náš náhled na věc, filozofii návrhu, směr, kterým bychom se ubírali. Pokud si rozumíme a názorově se potkáváme, pokračujeme dál. Děláme celý projekt od studie po autorský dozor, nemá smysl někomu nakreslit jen studii. Při projektu a následné stavbě se schází tolik vstupů a jde o natolik komplexní záležitost, že bez možnosti práce na celém procesu je téměř nemožné dojít k uspokojivému výsledku. V tomto konkrétním případě to bylo úplně v pohodě, i když je jasné, že nějaké malé střety a nepochopení proběhly, ale to jsou fakt detaily. Všechno fungovalo.

Jaké máte zkušenosti s řemeslnou kvalitou a prací profesí?
Nepochybně se to rok od roku lepší, ale ke kvalitě švýcarské produkce máme ještě dost daleko. Snažíme se spolupracovat s lidmi, kteří už s námi dělali nebo o kterých něco víme. Okenáři, truhláři, elektrotechnici, zámečníci, podlaháři, ti všichni se už z našich staveb znají. Dům projektujeme v podstatě do posledního šroubku a konzultujeme s dodavateli, protože většina z nich nekreslí výrobní dokumentaci a přenáší tenhle stupeň na architekty.

Obecně cesta dle nás: podrobný projekt, technický dozor, který vyrovnává tlaky mezi jednotlivými stranami, slušní dodavatelé a osvícený klient, kterému nedojdou síly před finišem, jak finanční, tak především psychické.

O kolik celková cena domu přesáhla původní přání klienta – v přibližných procentech – a v jaké položce klient obvykle nejvíce podhodnocuje náklady?
Cenová představa byla nižší, ale vlastně nedokážu říct, o kolik procent. Je to složité, na začátku existuje nějaká finanční představa klienta, která však velmi často neodpovídá té programové, proto první orientační nacenění rozpočtářem děláme už ve stupni studie, a i když se snažíme držet v daném standardu, vždy to nakonec vyjde více. Atypická řešení a čistý detail je u nás drahý. Dalším vstupem je vývoj cen stavebních prací a cen subdodavatelů v čase – vzhledem k délce povolovacího procesu i toto může být poměrně výrazná částka.

Na co byste u vašeho řešení tohoto projektu zvlášť poukázal?
Na členění vnitřního prostoru šitého na míru klientům, dům pro knihy a obrazy.

Byla předmětem debaty s klientem i ekologická stránka stavby, například hospodaření s vodou, energetická bilance nebo provozní náklady?
V případě tohoto domu nijak zvlášť. Topení plynem, který už byl do původního domu přiveden, se ukázalo jako nejekonomičtější. Objekt má retenční nádrž na dešťovou vodu pro zalévání, z jihu je stíněn venkovními roletami a pergolou, ale to jsou v dnešní době a situaci naprosto standardní řešení. Snad jen zásuvku pro elektromobil v garáži jsme zde kreslili prvně. Běžně se snažíme spolupracovat se zahradními architekty a přinášet do řešení zeleň, zde jsme vstupovali do stabilního zeleného prostředí, takže ani to nebylo potřeba.