Rozhovor s profesorem Jánem Stempelem o tom, jak se v 21. století navrhuje rodinný dům
Michael Tomeš
Existuje nějaký dům postavený podle návrhu českého nebo zahraničního architekta, v němž byste chtěl bydlet?
Můj otec je stavební inženýr a architektura ho velmi zajímá, takže jsme doma měli několik knížek zabývajících se tímto tématem. Protože jsme bydleli v činžovním domě ve velmi malém bytě, v němž jsem sdílel stísněný pokoj ještě se svou sestrou – žili jsme prakticky na chodbě –, prahl jsem po bydlení, kde bych se mohl pořádně nadechnout. Co si vzpomínám, snil jsem o rodinném domě, ale to snění bylo velmi konkrétní. Z architektonických knih jsem si vždycky vybral nějakou vilu, ať už od Miese van der Rohe, Le Corbusiera, nebo Wrighta a dalších mistrů, a ty jsem si předělával, protože žádná nebyla taková, aby mi vyhovovala. Byl jsem maximalista. Například jsem chtěl mít bazén – a když v domě, který jsem se rozhodl osídlit, nebyl, tak jsem ho musel překreslit, jako jsem to udělal u vily Tugendhat. Navštěvoval jsem základní školu a vylepšoval jsem půdorysy, zvětšil jsem třeba dětský pokoj, aby se do něj vešla pořádná autodráha, kterou jsem sice neměl, ale velmi jsem po ní toužil. Nebo jsem chtěl mít kolejiště vláčků. Do těch mých inovací jsem vkládal svoje sny. Tenkrát jsem ale vůbec neměl ponětí, že jde o slavné domy, které se zapsaly do dějin architektury, pro mě to byly prostě zajímavé stavby, které mě inspirovaly. Nejvíc se mým představám blížily asi domy Richarda Neutry, kde bylo úplně všechno. Byly velké, rozmáchlé a bazény v nich byly samozřejmostí.
Proč tedy ve svém domě, který pochází z poloviny devadesátých let minulého století, bazén nemáte?
K pozemku jsem se dostal čirou náhodou. Neměl jsem ani rodinu, ani jsem nechtěl pro sebe stavět dům, ale kolega Dvořák (Petr Dvořák, ADNS architekti, pozn. red.) našel parcelu a nabídl mi, abych si koupil její polovinu. Šlo o pozemek o velikosti pět set metrů čtverečních, na němž jsme společně postavili dva řadové domky. Byla to opravdu malinká plocha, takže místo na bazén už nebylo – a nebyly ani peníze. Když jsem navrhoval jako kluk zmíněné přestavby, peníze nebyly problém, v praxi jsou ovšem velmi podstatné.
Změnil byste na svém vlastním domě něco?
PRÉMIOVÝ ČLÁNEK
Chcete číst dál?
Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.
Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup
Sdílet
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.
Podobné články
< zpět na přehled článků