Vše

Krajinářství jako karetní hra


Karel Slánský, 29.3.2022
285 vidělo         0 se líbí




Lucie Vogelová již přes dvacet let pracuje jako krajinářská architektka ve svém ateliéru TERRA FLORIDA neboli země rozkvetlá. Uvažuje o vztahu architektů a krajinářských architektů, plánování měst i hodnotě každého perspektivního stromu.


Vystudovala jste architekturu v Praze, ale rozhodla jste se dojíždět do Lednice na Moravě a doplňovat si znalosti v krajinářské architektuře. Ta u vás nakonec zvítězila. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Na Fakultě architektury ČVUT v Praze jsem začala studovat v říjnu 1989. A jak všichni víme, do listopadu vše probíhalo normalizačně a po listopadu úplně jinak. Do školy přišli učit noví architekti. Přihlásila jsem se do ateliérů k Miroslavu Šikovi, který přijel učit na čtyři semestry z ETH v Curychu. Během těchto dvou let jsem si ujasnila, že nechci navrhovat domy, které, když už je postavíte, stojí, ale to, co je kolem nich a mění se v čase i prostoru.


Nehybnost a pevný řád tedy nejsou nic pro vás?
Použiji přirovnání ke hrám. U šachů hraje nejdůležitější roli chytrost. Ale například člověče, nezlob se je hra závislá na nahodilosti dané vržením kostek. A do třetice existují hry, třeba karetní, ve kterých můžete využít svoji schopnost strategického myšlení, ale neovlivníte, jakou kartu si vytáhnete.


Ta třetí možnost je pro mě krajinářská architektura. Faktor proměnlivosti a závislosti na něčem, co nemůžeme ovlivnit, je vzrušující. A ještě je mi hodně blízké, že zpravidla na nějakém centimetru nesejde. Pracujeme s hmotou ve větším měřítku a není nutné dodržovat rozestupy rostlin na milimetry. Také musíme myslet dopředu a počítat s tím, že výsledek nemá nikdy konečnou podobu a ze všeho nejmíň je tím finálním vzhledem stav v den kolaudace.


Jako architektka dokážete lépe pochopit kolegy, kteří nemají biologické vzdělání. Zároveň rozumíte jejich způsobu myšlení o prostoru. Jak vnímáte spolupráci architekta a krajinářského architekta a je vůbec možné tyto profese dělit?
Myslím, že žádná hranice není. Budu mluvit z vlastní zkušenosti. My můžeme rozdělit naši práci s architekty do tří různých vztahů:



1. Krajinářský architekt jako návrhář rostlin – znamená to, že my zde prostor projektujeme jen minimálně, za nás to udělal architekt.



2. Krajinářský architekt jako architekt všeho, co nemá strop. Hranice je dána domem.



3. Krajinářský architekt tvoří prostor společně s architektem.


A hádejte, kterou verzi máme nejraději? Jasně že tu třetí.


Jaký je podle vás vztah rostlin a staveb?
Rostliny stavbám velmi sluší. Je pravda, že někdy je pak vlastní důležitost stavby trochu potlačena a to může být pozitivní i negativní. Poslední dobou se také objevují pokusy o co nejzelenější a nejoriginálnější fasády – mluvím o takzvaných vertikálních zahradách, kde jsou rostliny nuceny růst ze svislých stěn. A tady vidím obrovský nepoměr vynaloženého úsilí na péči o tyto rostliny a toho, co z toho máme. Proto si myslím, že jediná cesta, jak mít fasádu zelenou, je, aby po ní rostly popínavé rostliny s kořeny v zemi. Ony to rády udělají a mohou vyrůst třeba až do dvacetimetrové výše.


Ve městech se často nevyhneme umísťování rostlin na konstrukce staveb mimo rostlý terén. Jak se na tento trend díváte?
Střešní zahrady nejsou jen někde nahoře, kam se nedostaneme, ale vzhledem k potřebě umístit parkující auta pod zem často chodíme po střechách, i když zdánlivě na terénu. A my se snažíme, aby to nebylo moc poznat. Samozřejmě nás prozradí stromy rostoucí na kopečcích nebo v nádobách. Na chodníku nebo vodním prvku to ale nepoznáte vůbec. Těmto situacím se dnes ve městě nevyhneme, a kdyby všechny plochy nad konstrukcí podzemních staveb byly pouze dlážděné, měli bychom města mnohem méně zelená.



Park Waltrovka


Výběr rostlin ovlivňuje stanoviště, následná údržba, kompoziční záměr. Je něco, čemu by se měla věnovat větší pozornost, pokud se ohlédnete za vašimi realizacemi?
Myslím si, že máme udělat všechno pro to, aby se všem rostlinám, které použijeme, rostlo dobře. Vždycky chceme, aby tu s námi byly v dobré kondici dlouho. Ony mají obrovskou vůli žít a rostou do konce svého života. Není to úžasné?


Je určitě potřeba věnovat dostatek pozornosti kvalitnímu návrhu, zejména kompozičnímu záměru a výběru rostlin, ale také dobré realizaci a následně zajištění odpovídající péče.


Bohužel úspěšný projekt a jeho další život je hned od počátku závislý na provedení a poté také na správné údržbě. Můžete mít sebelepší projekt, ale špatné provedení dlažeb, cestiček, laviček nebo znečistěná půda a v ní zmírající rostliny mohou návrh úplně zkazit. Stejně tak nedostatečná péče hlavně v prvních letech po realizaci může způsobit velké škody na rostlinách, a tím zkazí celé vyznění díla.


Stává se, že naše profese je ze strany investorů trochu podceňována – vím, že náklady na realizaci našeho projektu bývají v poměru k nákladům na dům desetinové, ale naše práce je stejně důležitá a je opravdu hodně vidět, protože kolem ní denně chodíte. A je skvělé, že navíc ještě můžeme společně zlepšit prostředí, kde žijeme.


Mnoho projektů, na kterých pracujete, je součástí městské krajiny. Jak se díváte na divočinu ve městě?
Nemám ráda, když se o náletových dřevinách mluví pohrdlivě, jako o něčem, co má jen malou hodnotu a co můžeme snadno oželet, nebo dokonce co máme povinnost vymýtit. Je to přesně naopak. Měli bychom si vážit toho, co nám vyrostlo samo a za



PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?



Přihlaste se nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.

Žijeme architekturou a jsme v kontaktu s těmi nejlepšími architekty v Česku i ve střední Evropě. Píšeme o tom, jak o architektuře přemýšlejí, a přinášíme vám stavby, které vytvářejí.

Protože na architektuře záleží!




Přidat se k předplatitelům   Přihlásit seDočíst zdarma




FacebookSdílet
Líbil se vám článek? Nemusíte dávat like, dejte nám
o tom vědět kliknutím na ikonku srdce.



Podobné články







< zpět na přehled článků