S česko-britskou architektkou Evou Jiřičnou jsme se setkali v jejím ateliéru na Anenském náměstí v Praze na konci září roku 2019. Otevřeli jsme především témata ekologického stavění spojená s otázkou dobré vůle a mýty, dále postavení žen ve světě architektury a dotkli jsme se i frustrujícího brexitu a jeho všeobecného dopadu na britskou společnost.

Velkými tématy současnosti se zdají být klimatické změny a doprava. To vyvolává tlak na přístup ke stavění a k přemýšlení, jak nakládat s krajinou, respektive s městy. Kde je podle vás nejužší hrdlo takového vývoje?
Začala bych u dopravy. Já sama mám v Londýně malé autíčko, ale protože je na naftu, i když s minimální spotřebou, už se s ním do centra nedostanu, protože mě tam nepustí. A když tam přece jen jedu, stojí mě to třicet pět liber. To si klidně můžu vzít taxíka tam i zpátky…

… a taxík jede na elektřinu z uhlí. Jak by se měla doprava, respektive parkování ideálně řešit?
Když teď navrhujeme budovy, nenavrhujeme tam parking z důvodu, aby se k nim nejezdilo. V Londýně i tak nejsou u nové výstavby parkovací možnosti čili vzniká tlak na zlepšení veřejné dopravy. Nemůžete tam mít například ani uzavřenou soukromou zahradu, prostor musí sloužit veřejnosti. Tady je zatím zvykem všechno si oplotit, a navíc tam, kde bývaly zelené plochy, jak si je pamatuji například z dětství ve Zlíně, jsou vjezdy do garáží…

Což mě přivádí k vašemu letošnímu vítěznému návrhu tří věžových domů na pražský Žižkov. Jak řešíte parkování v tomto případě?
Na Žižkově vycházíme z regulativů IPR, kdy klient musí počítat se dvěma auty na byt a musí jámu pro podzemní garáže prostě vykopat.

A tím tam přivede auta…
On by je tam přivést nemusel, kdyby mohl klientům říct, že jim prodá byt, ale s omezeným počtem parkovacích stání. Lidé se to za předpokladu dobré hromadné dopravy zvyknou akceptovat a byty si koupí i tak. Sama teď v Londýně jezdím daleko víc autobusem a ten pohyb je dobrý.

Co vám na takovou argumentaci řekne developer?
Developeři jsou další velké téma. Všichni se jich bojí jako čert kříže, ale je pravda, že jsou jediní, kteří stavějí. Státy na celém světě stavět přestaly. A my se musíme naučit s developery vycházet, přimět je, aby stavěli stejně zodpovědně, jako my navrhujeme, i když to pro ně pochopitelně musí mít ekonomický smysl.