Lázeňský komplex v Luhačovicích, který je z většiny dílem architekta Dušana Jurkoviče, se těšil největší slávě v období první republiky. Mezi jeho stálé hosty patřil například světoznámý skladatel Leoš Janáček. V roce 2024 byl areál po letech chátrání kompletně zrekonstruován, a to na základě návrhu architekta Petra Všetečky, jenž má s obnovou Jurkovičova díla již předchozí zkušenost. Realizace se zhostila zlínská stavební firma Navláčil.

Luhačovické lázně sloužily jako léčebné centrum od počátku 20. století až do roku 2012, avšak areál bývalé vodoléčby byl již na konci devadesátých let v nevyhovujícím stavu. Lázně navštěvovali především lidé s dýchacími obtížemi, k jejichž léčbě byly využívány minerální prameny i nejrůznější vodní procedury.

V roce 2021 byla zahájena rekonstrukce celého areálu, zahrnující obnovu historicky i architektonicky nejhodnotnějšího Vodoléčebného ústavu – jenž vznikl v roce 1902 přestavbou mlýna –, dále Říčních a slunečních lázní (1903), Sirných a slatinných lázní (1909–1941) a rovněž technických objektů bývalé kotelny a prádelny (1909). Autorem návrhu přestavby se stal architekt Petr Všetečka, který v roce 2010 vedl tým, který projektoval obnovu Jurkovičovy vily v Brně (1906).

Hlavním cílem vlastníka areálu – akciové společnosti Lázně Luhačovice – bylo Sluneční lázně, jak byl komplex nově pojmenován, zachránit a muzejně zpřístupnit pro veřejnost. Investor chtěl přitom zohlednit i možné budoucí využití areálu, které by se blížilo jeho původní funkci (wellness a podobně).

Pečlivá práce stavební firmy

Stavbu realizovala zlínská rodinná firma Navláčil, mezi jejíž specializace patří právě rekonstrukce historických objektů. Vedle nich se firma zaměřuje i na stavbu rodinných domů, domů občanské vybavenosti či průmyslových a zemědělských objektů. Během bezmála třicetiletého působení na českém trhu nasbírala nejen cenné zkušenosti, ale i řadu ocenění, která jsou dokladem její preciznosti, spolehlivosti a odpovědného přístupu ke každému projektu.

V případě Slunečních lázní bylo z důvodu památkové ochrany rekonstruovaných budov nutné v maximální možné míře zachovat stávající konstrukce a materiály a restaurovat a repasovat značné množství prvků, zejména truhlářských. Velkou výzvu představovalo také budování nových suterénních prostor, jimiž měly být stávající objekty propojeny.

Volba prosklených prvků

„K přiznání nové architektonické vrstvy, kterou je vyústění bezbariérového propojení objektů, jsme použili luxferové výplně. Na jižní straně luxfery ukončují vyústění tunelu na spodní úrovni svažitého terénu, na severní straně ,obalují‘ výtahovou věž jako světelný maják nad hlavním vstupem. Jde tedy o transparentní komunikační horizontálu i vertikálu, ale s měřítkem čtvercového rastru, blízkého Jurkovičovi. Ten mimochodem luxfery progresivně používal právě pro vertikální komunikace, tedy na svých schodištích, byť měly tehdy skleněné tvárnice jiný tvar,“ odpovídá architekt Petr Všetečka na otázku, co ho k použití luxfer přimělo.

„Druhým skleněným novotvarem jsou světlíky skleníku, potřebné pro zimování rostlin z lázeňského parku. I zde jsme blízko Jurkovičovi, a to jeho oblíbenému hornímu prosvětlení. Ostatní nové intervence jsou zvenku skryty, aby vynikl původní celek,“ dodává architekt k objektu Sirných a slatinných lázní, který se rozhodl ponechat otevřený až do krovu a přiznal zde původní zdivo i další konstrukční prvky. Budova dnes slouží také k pořádání kulturních akcí.

Zrekonstruované budovy nyní slouží jako muzejní expozice, která je rozdělena do tří tematických okruhů: osobnost Dušana Jurkoviče, dílo Leoše Janáčka a historie Vodoléčebného ústavu, jehož součástí je i architektonický skvost v podobě odpočívárny, kterou Jurkovič navrhl v britském stylu.

Otázky pro Michala Hořáka, stavbyvedoucího

V čem byla rekonstrukce Slunečních lázní ze stavebního hlediska nejnáročnější? Použili jste nějaké speciální technologie?

Jednou z nejnáročnějších věcí z hlediska statiky bylo budování suterénních prostor pod stávajícími objekty, kdy jsme pomocí vrtaných pilot, zápor a ocelové konstrukce vyvěsili budovy „do vzduchu“, podkopali je a následně budovali nové suterénní prostory. Poté následovalo bourání stropních konstrukcí a budování nových, a to v uzavřených prostorách, kde se původní konstrukce v navazujících patrech musely složitě podchycovat. Část objektu bývalé vodoléčby se dále narovnávala a zvedala o několik centimetrů pomocí heverů a zvedáků. Podobné procesy probíhaly i při opravě krovu, který byl doplněn o příhradovou konstrukci s cílem odlehčit historicky cenný strop odpočívárny.

Komplikované bylo také zachovávání původních prvků, kdy bylo například potřeba najít staré postupy pro zachování autentičnosti profilovaných a strukturovaných fasádních omítek. Celková rekonstrukce obsahovala spoustu atypických prvků, pro jejichž část jsme nenašli dodavatele a museli jsme přistoupit k vlastním řešením, jako například v případě střešních světlíků v palmovém skleníku. Nestandardní bylo také použití hliněných omítek nebo marockých štuků.

Co bylo na střešních světlících nestandardního?

Jde o atypický hřebenový světlík se „šachovnicovým“ otvíráním. Tvarově kopíruje půdorysnou nerovnost původního krovu tak, aby konstrukce světlíku byla co nejméně viditelná.

Ve vašem portfoliu najdeme mnoho oceněných staveb. Sluneční lázně nejsou výjimkou – v roce 2024 jste za ně získali hlavní cenu v soutěži Stavba roku Zlínského kraje v kategorii Stavby občanské vybavenosti. Je nějaká realizace, na kterou jste nejvíce pyšní?

Naši společnost tvoří sehraný tým odborníků, který nám umožňuje realizovat širokou škálu zakázek. Každý projekt je pro nás nejen profesní výzvou, ale také možností přispět k utváření architektonického a kulturního odkazu. Každá z realizací – od Vinařství Gurdau přes expozici na Ploštině až po rekonstrukci pavilonu D30 Recetox Masarykovy univerzity – představuje jiný aspekt naší odbornosti, ať už jde o inovativní technologické řešení, nebo citlivou obnovu historického dědictví.

Navláčil stavební firma
www.navlacil.cz