Pražské kreativní studio Frams tvoří čtyři grafici – čtyři vizionáři se smyslem pro atmosféru, s citem pro detail a se schopností zobrazovat potenciál míst, která mají teprve vzniknout. Pomocí vizualizací a animací modelují prostor, vnášejí do něj světlo a vdechují mu život. Jak přemýšlejí nad tvorbou, kam otevírají dveře architektům či jak ve své profesi vnímají umělou inteligenci, nám prozradili art direktoři a zakladatelé studia Lukáš Habart a Michal Nohejl.

Každý příběh má nějaký začátek. Jaký je ten váš?

Lukáš: S Michalem jsme se potkali v roce 2019. Tehdy jsme si ještě jako freelanceři teprve budovali vlastní pohledy na tvorbu a způsoby, jak nejlépe interpretovat zatím neexistující architekturu. Brzy jsme zjistili, že nás spojuje stejný přístup v rozlišování toho podstatného od nepotřebného, a to byl takříkajíc základ pro naši budoucí spolupráci.

Jak byste charakterizovali váš přístup k tvorbě vizualizací? Jakým způsobem se snažíte architekturu zobrazit?

Michal: Pokud to mám vystihnout jedním slovem, nazval bych náš přístup jako fotografický, ale nikoli v tom smyslu, že by naším jediným cílem bylo dosáhnout „fotorealističnosti“ výstupů. Spíše se k objektu – tedy architektuře – snažíme přistoupit tak, jako že už je postavená a my se v ní procházíme. V maximální možné míře se snažíme ctít kontext, realistické světlo s ohledem na světové strany a hledat lidskému oku přirozené záběry. Cílem je vystavět čitelnou, přehlednou a zapamatovatelnou kompozici.

V našem vidění toho, jak by měl dobrý výstup vypadat, platí miesovské heslo „less is more“. Snadno čitelné vizuály dokážou nejen více upoutat pozornost, ale zároveň snadněji předat emoci, pocit.

Lukáš: Řekl bych, že náš přístup stojí na třech principech. Zaprvé chceme být autentičtí, tvořit upřímně ze sebe s ohledem na pocit, který chceme prostřednictvím našich výstupů vyvolat. Zadruhé chceme být autorští, tedy vstupovat do projektů jako spolutvůrci, se svým vlastním rukopisem, názorem a vizuálním jazykem. A do třetice se snažíme být artoví. Pracujeme s obecně platnými pravidly estetiky, jako jsou zlatý řez, teorie třetin, komplementarita barev…, a záměrně se vyhýbáme prvoplánovému vizuálnímu kýči.

V čem je podle vás tvorba, která má zachytit dosud nepostavené domy, specifická?

Michal: Každý projekt v nás probouzí zvědavost a je pro nás určitou hádankou, kterou musíme rozluštit. Je to dobrodružná cesta, během níž se i samotné architekty nebo developery snažíme obohatit o náš pohled na věc, otevřít jim dveře k dosud skrytým možnostem. Většinou je to tak, že čím větší důvěru klienta a svobodu tvorby máme, tím je výsledek přesvědčivější.

Jakým tématům se věnujete nejraději?

Lukáš: V našem portfoliu najdete stavby všech měřítek – od interiérů a rodinných domů až po firemní sídla nebo rezidenční komplexy. Všechny mají svá specifika a na každé nás vždycky něco baví. Největší radost nám ale dělá práce na menších projektech, kde je větší prostor pro to, hrát si s detaily, a také se dá lépe vyjádřit emoce nebo pocit, který má výsledný obrázek ztělesňovat. Účel těchto vizualizací je často prezentace samotných architektů, jimž více záleží na estetickém vyznění a nemají potřebu používat nejrůznější marketingová klišé.

Jak ve své profesi vnímáte umělou inteligenci – spíše jako usnadnění práce, nebo hrozbu?

Michal: AI samozřejmě používáme a bereme ji jako další nástroj, který nám pomáhá tvořit kvalitnější výstupy – ačkoli získat s AI výsledek, jenž by byl stoprocentní, stojí někdy více úsilí, času i financí. Stále se ale snažíme o to, abychom to byli my, kdo procesu „šéfuje“, a ne naopak. AI tedy určitě vnímáme víc jako pomocníka než ohrožení, protože věříme v přidanou hodnotu lidského talentu, citu a umu. S tím, jestli má naše profese s příchodem AI budoucnost, souvisí ale ještě jedna otázka, která je pro nás mnohem důležitější, a sice to, jak naši úlohu vnímá klient. Pokud jsme pro něj jen jakýsi lépe ovladatelný matematický model, jenž do posledního pixelu naplní jeho představu vizualizace, pak naše profese opravdu budoucnost nemá. Pokud ale klient oceňuje diskuzi a vidí přínos v našich vstupech, je odpověď na tu otázku mnohem optimističtější.

Lukáš: Z dlouhodobého hlediska nás AI posouvá do trochu jiné role. Zatímco dříve byl kvalitní výstup spíše výsledkem technického know-how různých softwarů a pluginů, dnes je fotorealističnost a bezchybnost standardem. Do výstupů tak musíte přinést něco ze sebe, něco autentického. Skvělý výstup od nás vyžaduje, abychom byli nejen techničtí rutinéři, ale tak trochu i kameramani, zahradníci, režiséři nebo skladatelé zvukových stop animací.

Jaké máte ambice do budoucna?

Michal: Chceme si dále hýčkat naši práci jako samostatnou formu uměleckého média. Chtěli bychom architekturu prezentovat komplexněji a v naší tvorbě se posunout víc do oblasti filmu, jenž nám umožní zachytit prostor a atmosféru v čase. Kombinovat animaci s reálnými záběry a vyprávět příběhy, které statický obraz nedokáže plně obsáhnout.

Frams
www.frams.studio