V roce 2024 byl na okraji Vizovic postaven dvougenerační jednopodlažní rodinný dům, který na okolní krajinu navazuje tak citlivě, až se zdá, že s ní srůstá v jeden celek. Propojení s přírodou ještě posilují velkoformátová posuvná okna a vnitřní atrium s bonsajemi. Dům, jehož řešení vychází především z funkčních principů, působí natolik racionálně a současně, že by málokdo tušil, že inspirací bylo investorovi tradiční selské stavení.

Architekt Jaroslav Ševčík ze zlínského ateliéru ARCH.Z.STUDIO zasadil stavbu do svažitého terénu, což významně ovlivnilo dispoziční řešení i výsledný tvar domu. Ty se odvíjely také od investorovy představy bydlení s podobnou atmosférou, jakou mělo venkovské stavení, které znal z dětství – stavba ve tvaru U s nádvořím, kde se scházela rodina a přátelé.

„Dům měl být minimalistický a měl být situován tak, aby byl plně využit potenciál pozemku. Bydlení se mělo odehrávat na jedné úrovni a být limitováno minimem bariér. Přáním investora bylo vytvořit volnou dispozici s vazbou na exteriér a provázat vnitřní a venkovní prostor,“ říká autor návrhu.

Srdcem domu se tak stalo atrium, které nejen prosvětluje interiér, ale zároveň do něj vnáší divokost přírody v podobě půltunových kamenů a bonsají. Na atrium navazují obytné místnosti orientované do zahrady, jíž dominuje 25metrový bazén. Velkorysé prosklené stěny byly navíc navrženy jako posuvné, takže vnitřní prostor lze s venkovním snadno propojit.

Interiér je zařízen minimalisticky v nadčasových barvách. Důraz byl kladen na materiá­lovou střídmost a kvalitní pohledové povrchy – velkoformátová keramická dlažba kontrastuje s jednoduchým bílým a dřevěným lamelovým podhledem, koupelna je obložena carrarským mramorem. Nábytek byl vyroben na míru.

Stavba roku 2025

Dům, který získal hlavní cenu v soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2025 v kategorii Rodinné domy, realizovala stavební firma Navláčil. Objekt má podobu jednoduchého kvádru zasazeného severní stranou – přibližně z jedné čtvrtiny – do svahu, přičemž rovina terénu pozvolna přechází v extenzivní zelenou střechu. Jižní strana volně navazuje na zahradu a nabízí výhledy na město a do krajiny; část domu levituje nad zemí.

Pro spodní stavbu a zajištění svahu bylo nutné zvolit technologii vrtaných pilot. Základové konstrukce včetně suterénu byly z velké části hloubeny ve skále, přičemž takto získaná hornina následně – a zcela neplánovaně – našla uplatnění přímo na stavbě, ať už v podobě kamenných (pískovcových) stěn, či obkladů. Jediný kámen, který nepochází z místa stavby, je solitér v atriu, jenž je součástí vodního prvku. „Tento kámen byl pro své rozměry a hmotnost osazen ihned po dokončení základových konstrukcí a celá nadzemní část domu byla následně stavěna kolem něj. V pozdější fázi výstavby by jeho osazení bylo pro nepřístupnost násobně nákladnější,“ vysvětluje Jan Talášek, vedoucí stavby.

Dům kombinuje železobetonové stěny a stropy s tradiční zděnou technologií. Plochá střecha je opatřena fóliovou krytinou s ochrannou vrstvou štěrku nebo zeminy.

Požadavky na maximální preciznost provedení

Dle slov Jana Taláška byla největší výzvou mimořádná náročnost stavby na přesnost všech navazujících detailů. „Kombinace portálových oken, interiérových dveří se skrytými zárubněmi – obojí na celou světlou výšku místností –, nepřerušených stropních podhledů procházejících napříč celým objektem a velkoformátových obkladů podlah a stěn nedávala nejmenší šanci zamaskovat případné nepřesnosti stavby,“ popisuje stavbyvedoucí a dodává, že právě v tom byl oproti běžné výstavbě, kde se i významnější odchylky dají skrýt, výrazný rozdíl. V koupelně byly například v rámci jedné stěny použity tři různé povrchové úpravy rozdílných tlouštěk, které musely lícovat jak vzájemně, tak s hranou skla portálového okna se skrytým rámem. Všechny tyto detaily bylo potřeba řešit ještě před zaměřením a výrobou oken a podle toho konstrukce přizpůsobit. „Nezbytná byla také naprostá pečlivost zedníka, který musel už při přípravě podkladu pracovat s milimetrovou přesností,“ objasňuje Talášek a dodává: „Když po roce od prvního řešení detailu do sebe vše zapadlo, byla to velká úleva.“

Maximální preciznost vyžadovaly také skryté rámy oken a reverzní interiérové dveře se skrytou zárubní, stejně jako sestava portálových oken včetně zabudovaného obloukového skla, která obklopuje obývací pokoj. „Standardní tolerance v měřítku tloušťky tesařské tužky byla nepřípustná,“ říká vedoucí stavby.

Dalším komplikovaným úkolem bylo vypořádat se se světlem od portálových oken dopadajícím pod malým úhlem na hladké stěny a stropy. „Denní světlo je v tomto směru mnohem přísnější než prováděcí normy. Ukáže i drobnosti, které by jinak nebyly vidět. Bylo obtížné dosáhnout vizuálně perfektních povrchů,“ zdůrazňuje Jan Talášek náročnost zakázky, která občas dovedla potrápit i zkušené řemeslníky. „Například část fasády realizovaná jako broušená omítka si žádala maximální pečlivost provedení v každé jednotlivé vrstvě. Sebemenší kaz – od lokální nerovnosti podkladu až po dílčí chybu při závěrečném broušení – vedl ke znehodnocení celé plochy. Lokální opravy byly v tomto případě nemožné,“ vysvětluje Talášek, jehož tým si nakonec se všemi výzvami zvládl poradit a dílo dovedl ke spokojenosti klienta. „Jsem vděčný, že jsem měl možnost se na této nádherné stavbě podílet,“ dodává na závěr.

Navláčil stavební firma
www.navlacil.cz