Zapomenutá stodola v Dobříši, o které více dočtete v prosincovém speciálu INTRA zaměřeném na přístavby, představuje výjimečný příklad současné architektury ve spojení s moderními stavebními technologiemi. Její realizace byla výzvou nejen pro příbramské studio Karnet architekti, které stavbu navrhlo, ale především pro realizační firmu MARTINICE GROUP.

Objekt, jenž byl vložen mezi obvodové zdi stávající, více než sto let staré stodoly, byl realizován jako dřevostavba s dvojitou základovou deskou. Ta je tvořena dvěma vrstvami betonu oddělenými izolací, což představuje dokonalou ochranu před vlhkostí. „Horní deska tak slouží ke kotvení svislých konstrukcí, aniž by bylo nutné použít v prostoru horní stavby dodatečnou izolaci. Toto řešení najdete u všech našich domů,“ říká Jaroslav Eder ze společnosti MARTINICE GROUP, která je expertem na dřevostavby již přes dvacet let.

Minimalizace množství ocelových prvků

Konstrukce domu si ze statického hlediska žádala velké množství podpor v obvodových stěnách, místy i v podobě ocelových sloupů. I přesto je však realizační firma omezila na nezbytné minimum a nahradila je sloupy dřevěnými, které na rozdíl od oceli minimalizují tepelné ztráty a zaručují nízkoenergetický standard. „Pokud bylo použití ocelového sloupu nezbytné, učinili jsme tak s ohledem na architektonický návrh domu,“ dodává Jaroslav Eder. Příkladem jsou sloupy nesoucí překlady nad HS portály v obývací části domu, jenž jsou skryty za pevným rámem HS portálu.

Konstrukční výzvy

Dominantou obývacího pokoje jsou pohledové BSH trámy, které nejsou jen estetickým prvkem, ale vynášejí druhé patro a střechu. Skloubit jejich statickou funkčnost s detailem uložení na obvodovou stěnu tak, aby nenarušovaly izolaci domu a nevytvářely velké množství tepelných mostů, bylo náročným úkolem, s nímž se však firma z Martinic dokázala vypořádat.

Další vyzvou byla realizace železobetonového schodiště bez viditelné vnitřní podpory opřené o dřevěné stropy. „Tento požadavek, který je noční můrou statiků, jsme vyřešili kombinací ocelového rámu v rovině stropu a nosné železobetonové předstěny na vnitřní straně obvodové stěny,“ vysvětluje Jaroslav Eder. Ani jedno z opatření není na pohled zřetelné, a architektonický záměr tak mohl být realizován bez kompromisů.

Nutné bylo také zachovat původní svislé konstrukce stodoly, což znamenalo ztužit původní stěny a zajistit, aby je nová konstrukce nezatížila. To v kombinaci s navrhovaným okapním přesahem 220 centimetrů (běžně jde o 50 až 80 cm) představovalo vůbec největší úskalí, které se podařilo vyřešit pomocí dodatečného ztužujícího věnce na původních stěnách a většího množství šikmých a kolmých podpor vynášejících masivní přesah střechy. Podpory nenarušují izolační schránku domu a jsou kotveny do staticky i izolačně vyhovujícího purenitu.

Prosklená část krovu

Zachovat původní stěny stodoly bylo pro tento projekt z estetického hlediska naprosto zásadní, avšak spolu s nutným přesahem střechy to v 1. NP omezilo prosvětlení i solární zisky. To se ale díky maximalizaci prosklených ploch v prostoru kleneb podařilo vykompenzovat – nad jednou z kleneb byla dokonce místo plechové krytiny použita krytina skleněná.

MARTINICE GROUP
www.martinicegroup.cz