V dominantním objektu, jenž je obklopen krajinou rovnou jako placka, se propojuje industriální a agrární charakter místa. Je usazen na rozhraní zemědělské oblasti v blízkosti důležité železniční tratě a řeky Lamone, mezi městy Ravenna a Russi v regionu Romagna.

Autoři pracovali s územím, které původně bylo průmyslovou zónou. V širším měřítku však jde o úrodnou zemědělskou oblast, kde se tradičně zpracovávala cukrová řepa a vyráběl cukr. Celý areál bývalého cukrovaru, ale i dalších industriálních objektů, však nebyl využíván, nanejvýš pár hal tu sloužilo jako sklady. Vedení kraje se rozhodlo přetvořit pozemek tak, aby zde mohla být vyráběna elektřina.

Krajinná studie pracovala s územím zahrnující 470 000 m² (tedy 47 ha), avšak samotný areál elektrárny architekti ohraničili jakousi dunou, prvkem, který sem implantovali spíše z adriatického pobřeží. Hrana vlny výškově oscilující mezi třemi až deseti metry tvoří zdánlivě přirozenou hradbu. Ta se tváří krajinotvorně, zvlášť když ji lze přejít pěšinami, a nahrazuje jinde typický plot či ohradu, které jsme zvyklí v okolí takových provozů vídat. Na tvorbu duny byl využit výkopek ze stavby, pouze navrch byla navezena úrodná zemina a osázena zelení.

Nejvýraznějšími prvky stavby jsou dřevěný plášť spalovny a komín. Oba objekty jsou nepřehlédnutelným důkazem architektonické intervence – jak svými rozměry, tak designem. Na dohled od hlavního silničního tahu na Carraru by mohly působit až nepřiměřeně mohutně, a proto jejich výšku opticky snižuje nejen umělá duna, ale také promyšlená kamufláž. Ta je inspirována vojenským maskováním známým jako razzle-dazzle (jde o jakési optické rozbití kontur a ploch ztěžující určení objektu a umožňující jeho splynutí s okolím; rozvíjelo jej především válečné námořnictvo v období první světové války, kdy se zvětšovaly palebné vzdálenosti, a proto bylo účinné znesnadnit zaměření lodí pomocí kamufláže, která deformovala její linie, pozn. red.).

Budova měří na délku zhruba sto a na šířku třicet metrů, komín dosahuje výšky 52 metrů. Za nimi se krčí strojovny, kondenzátor a pod vysokými klenbami haly prosychá biomasa, než ji pak do spalovny transportují běžící pásy. Dále jsou zde velké haly obdélníkového půdorysu na skladování zásob dřevoštěpky. Objekty, kde je uskladňována kompostovatelná hmota a biomasa produkující biologické plyny, jsou umístěny na opačné straně pozemku. Součástí areálu jsou též kancelářské budovy, měnírna a čistička odpadních vod.

Pochopitelně že největší pozornost na sebe strhávají fazetové vzory vnějšího pláště obou hlavních hmot: velké trojúhelníky připomínající geometricky poskládané obálky. Ocelovou nosnou konstrukci pokrývají rovnoběžně kladené dřevěné lamely. Fazety dřevěných obkladů nesledují pravidelnost, ale naopak se na každé straně fasády několikrát lomí, což umožňuje divákovi vnímat budovu pokaždé jinak v závislosti na pozorovacím úhlu, denní době nebo světelných podmínkách.

Nelze však hledět pouze na formální estetické ztvárnění de facto navýsost průmyslového objektu. Neméně důležitý je použitý koncept zakomponování do krajiny. Není možné předstírat, že současná civilizace může odstoupit od výroby elektrické energie. Pokud se však najde řešení k její výrobě z biomasy svážené z okruhu pouhých 70 kilometrů, přičemž výkon elektrárny odpovídá roční spotřebě 84 tisíc domácností, a klient si navíc dovolí, chtělo by se říci luxus a přibere do hry architekty, pak slova o redefinici vztahu mezi výrobou energie a krajinou nejsou jen planou marketingovou frází.

Otázky pro Giovanniho Vaccariniho

Proč jste k ohrazení elektrárny nepoužili běžný plot?
Měli jsme vizi vytvořit něco jako přírodní bastion, dalo by se říci dunu. Přestože jde o průmyslový areál, kde se teď vyrábí elektřina, chtěli jsme vytvořit prvek, který by odkazoval na ekologickou funkci prostředí. Tedy žádnou bariéru, ale funkční věc, která podtrhne náš architektonický záměr.

Jak byste ho přesně formuloval?
Vytvořit propustný, chcete-li přístupný a živoucí organismus. Na úplném začátku práce na projektu stálo přesné vymezení jeho hranic.

Jak jste přišel na myšlenku použít na elektrárnu v italském vnitrozemí maskovací techniku válečného loďstva z první světové války?
Technika kamufláže známá jako razzle-dazzle mě mimořádně zajímá. Pečlivě jsem ji studoval, abych ji pak dokázal adekvátně aplikovat na architektonické řešení. Tady však nejde o skrývání, což je prvotní smysl kamufláže, ale spíše o nabídku jiné reality. Pozorovateli předkládáme ucelený klamný výraz stavby, který pozornost poutá paradoxně více. Nutí ho zamyslet se nad tím, co vlastně vidí.

Styl kamufláže odkazuje na kubismus, lomená „psaníčka“ a plastičnost zase na renesanční proškrabávané sgrafitové fasády.
Já v tom spatřuji spíše ten kubismus. Inspirovaly mě vojenské kamufláže britského námořnictva, zvlášť snaha změnit měřítko předmětů nehledě na jejich skutečnou velikost. Náš návrh obsahuje řadu linií a grafických znaků, které v některých momentech jdou až proti sobě. A to pozorovatele mate a zesložiťuje odhad velikosti a vzdálenosti objektu.