Určitě pro to existuje řada logických důvodů. Od obtížnosti scelit vlastnictví několika nezávislých pozemků přes finanční náročnost podzemní stavby, která musí obsahovat dostatek místa pro parkování, pokud chcete, aby blok splnil stále rostoucí požadavky na počet parkovacích míst. Ale také proto, že uniformita bloku vede k výrazovému uskromnění jednotlivých bytových jednotek či domovních sekcí. V neposlední řadě proto, že to vypadalo, že bloky vyšly z módy. Nezřídka bylo mezi architekty a urbanisty slyšet, že jsou atributem města 19. století a v tom 21. už nemají co dělat. A že je třeba nahradit je jinými urbanistickými formami. Málokde je tak dobře vidět, že omylem byla právě snaha blokovou strukturu opouštět, jako v této části Žižkova, kterého se dotkla výrazná asanace a přestavba panelovými domy v období normalizace. Vždyť není náhodou dlouhotrvající popularita bytů ve strukturách Dejvic i Vinohrad, která se mimo jiné projevuje i v jejich vyšší cenové hladině.

Úměra a ohleduplnost

Návrh dvojice Stempel & Tesař pro parcelu mezi existujícími ulicemi Koněvova a Roháčova a znovuobnovenou Budovcovou a Kaplířovou se od panelového způsobu stavění v nedalekém sousedství distancuje (formou, výškou, materiálem, tektonikou, vnitřním rozvržením) a přimyká se spíše ke slavnější historii této městské části. Bývá nehezkým zvykem mnoha investorů a architektů, že když v území objeví nějakou výjimečně vysokou stavbu, pokoušejí se jí s návrhem novostavby vyrovnat a argumentují tím, že už tam taková hladina zástavby existuje. Architekti Stempel a Tesař tuto chybu neudělali a svými šesti patry se důrazně odlišují od desetipodlažní panelové zástavby.

Jimi navržený blok působí solidně, pevně, samozřejmě. Tento dojem umocňuje použití cihly na fasádě, uměřená velikost okenních otvorů i adekvátní výška. Tu je třeba znovu zdůraznit. Šest podlaží včetně posledního uskočeného se jeví jako naprosto správné rozhodnutí pro tuto část čtvrti.

Mezi architekty i urbanisty je dobře známa zásada, že pokud je dobrý projekt nerealizovatelný kvůli plánu většího celku, v naprosté většině případů to znamená, že v nepořádku je plán, který je třeba upravit. Podobně je tomu v tomto případě, kde stávající územní plán neumožňuje koeficient podlažní plochy, s nímž návrh počítá. V této situaci jde o 3,6 podlaží na každý metr parcely, což v místním lokálním kontextu rozhodně nepředstavuje žádné závratné číslo, jak mimochodem dokládá řada staveb v sousedství, jež ho převyšuje, a to tentokráte nemluvím o blízké panelové výstavbě.

Dům se chová na současné poměry výstavby v hlavním městě Praze až nezvykle ohleduplně ke svému okolí. Celkem 167 parkovacích stání v jeho útrobách je dostatečná kapacita pro 124 bytů, aby nedošlo k velkému tlaku na parkování v okolních veřejných prostranstvích. Ve spolupráci s městkou částí Praha 3 je navíc kapacita stání rozšířena díky vybudování podzemního parkoviště i pod novou ulicí Kaplířova. Díky přístupu k tomuto parkovišti skrze nový blok je parter ušetřen bariéry v podobě venkovní rampy. Rozšíření veřejně přístupného parteru zase v sousedství nově zbudované autobusové zastávky umožňuje dostatečný komfort rozptylu zvýšené kapacity cestujících. Široké chodníky se stromy v okolí stavby ukazují, že autoři si jsou vědomi významu stavby, která navíc může posloužit jako referenční bod pro sousední pozemek.

Návrat žižkovské pavlače

Skladba bytů umožní sociální různorodost a také připraví startovací bytové jednotky, které městská část Praha 3 bude moci využít pro sociální bydlení. Velikost bytů je umírněná, jen desítka z nich přesahuje půdorysný rozměr 100 metrů čtverečních. Většina se pohybuje mezi 60 a 80 metry, přesto skoro všechny disponují venkovními terasami a lodžiemi, jež jsou vhodně zakomponovány do hmoty domu, takže ji nijak nenarušují. Naopak pomáhají pocitově odlehčit nároží a ubírají bloku něco z jeho zdánlivé těžkopádnosti. Výborný švýcarský architekt českého původu Miroslav Šik opakovaně zdůrazňuje potřebu větších venkovních ploch pro byty, ať už ve formě teras, balkonů, nebo lodžií. Je to jeden ze způsobů, jak zatraktivnit bydlení ve městě a přimět řadu lidí, aby se při váhání mezi samostatně stojícím domem uprostřed zahrady a bytem přiklonili k té druhé variantě, která je pro město mnohem méně zatěžující.

Členění fasády je klidné, lapidární, jedinou výjimečnou fasádu představuje ta severní, která je shodou okolností orientována k nejvíce dopravně zatížené ulici v okolí – Koněvově. Proto zde najdeme jiné řešení než na zbylých třech, vysoký řád slunolamů kryje pavlač, jež slouží jako prostorový filtr mezi jednotlivými byty a ulicí.

Bílá uvnitř bloku

Nespornou výhodu jedné investice a jednoho návrhu představuje celistvé řešení vnitrobloku, zde ve formě promyšlené pobytové zahrady s březovým hájem, kde bílá kůra stromů vhodně koresponduje s bílou barvou fasády, která přispívá k většímu prosvětlení místa. Mnoho vnitrobloků má dnes své bývalé zahrady zastavěné dodatečným nánosem drobných přístavků provozoven a především garáží, jež výrazně snižují komfort výhledů z jednotlivých bytů a znemožňují relaxační využití. V tu chvíli logika bloku, která je správně postavena na kontrastu mezi rušným a potenciálně nebezpečným vnějškem a klidným a chráněným vnitřkem, začíná ztrácet na významu. Podzemní řešení parkování zde dává dostatečnou záruku, že vnitroblok by měl zůstat takový, jaký byl navržen. Tedy být otevřeným prostorem pro všechny obyvatele domu.

Přestože je projekt teprve ve fázi studie, je analytická část zpracována dostatečně podrobně a přesvědčivě, takže slouží jako silné odůvodnění zvolené formy i obsahu navrženého bloku.

Mám radost, že takový návrh vznikl, a věřím, že se v dohledné době dočkáme jeho realizace. Nesporným předpokladem vzniku takového projektu je jistě osvícenost klienta, bez níž je tvůrčí práce architekta velmi obtížná. Velmi pozitivní bylo zjištění, že za celým projektem stojí soukromý investor v úzké spolupráci s městskou částí. To je důkazem toho, že může fungovat spojení veřejné správy se soukromým kapitálem k městotvorné činnosti, která Praze tolik chybí.

Tři otázky pro Jana Jakuba Tesaře

Severní průčelí, respektive život za ním poznamenává silná doprava v Koněvově ulici. Jakým způsobem eliminujete její dopady na obyvatele?
V přízemí je směrem do Koněvovy ulice a k autobusové zastávce navržen obchodní parter. V horních patrech jsou byty řešeny způsobem tradičním pro starý Žižkov, a to pavlačemi. Jen jsme pavlač namísto do vnitrobloku umístili k rušné ulici.

Cihelná struktura fasády vytváří poměrně jemný detail. Setkali jste se v některé fázi schvalovacích řízení s námitkami proti použití pohledové cihly?
Projekt jsme již měli možnost představit širokému spektru lidí, včetně veřejné prezentace na Praze 3. Reakce jsou veskrze pozitivní. To, že se dům líbí, je podle nás mimo jiné i zásluha cihelné fasády. Je to kvalitní tradiční materiál, který umí stárnout, a najdeme ho i v okolí. Celému domu o velikosti jednoho bloku dává příjemné lidské měřítko.

Jde o kompaktní městský domovní blok. Není na čase vrátit se k tomuto typu blokové zástavby tvořícímu klasické ulice i na mnohem rozvolněnějších územích?
Návrh obnovuje blok po asanaci. Dává smysl, že jde o jeden dům, když má objekt společné garáže a jednoho investora. Nechtěli jsme si hrát na to, že blok na oko rozdělíme na několik domů. Obnovujeme tak i starou uliční strukturu a zaniklé ulice. Věříme, že ulice je pořád hodnotný městotvorný prvek, který do města patří.