Reflexní radnice

A.LT Architekti






Reflexní radnice


Pražský ateliér A.LT Architekti vyhrál v roce 2012 vyzvanou soutěž vyhlášenou pražskou městskou částí Ďáblice. V roce 2018 se nejen městští úředníci, ale i doktoři a pošťáci přestěhovali do jednoduché jednopodlažní bílé budovy s dekorovanou fasádou.



Ďáblice jsou s 3 500 obyvateli jednou z nejmenších pražských čtvrtí. K hlavnímu městu byly oficiálně připojeny až v 60. letech minulého století. Budova nové ďáblické radnice měla nahradit původní vilu, která už současným potřebám instituce nestačila. Vedení městské části se proto rozhodlo vystavět novostavbu na volné parcele uprostřed obytné zóny v místě plánovaného centra Starých Ďáblic. Nová budova v sobě měla zahrnovat vedle sídla úřadu i společenský sál, lékařskou ordinaci a poštu. To vše orámováno přesně daným finančním limitem.


Architekti navrhli jednoduchý přízemní bezbariérový dům, který nemá být monumentem, ale spíše nástrojem pro obyvatele všech věkových kategorií. Dům, který má sloužit. Velké prosklené plochy a čtyři vnitřní atria nezajišťují pouze prostup světla a vzduchu, ale symbolizují i otevřenost, transparentnost a přístupnost instituce, jež zde sídlí.


Zdánlivě kompaktní kvádrovitá hmota přirozeně klesající s terénem v sobě skrývá čtyřtrakt rozdělený do několika atrií. Každá část slouží jedné funkci. Vše je z hlediska návštěvníků přehledně propojeno širokou převýšenou chodbou – interiérovým loubím, veřejným prostorem. Hranice mezi jednotlivými sekcemi se mohou měnit dle aktuálního využití. Veřejná chodba je také příležitostným místem pro výstavy nebo předsálím během plesů.


Základní nosnou konstrukci stavby tvoří masivní dřevěný skelet v modulu 4 × 4 metry. Fasáda i střecha jsou opláštěny tepelněizolačními panely. Bílé fasády objektu dekoruje reflexní potisk. Dílčí části budovy jsou vyzděny liaporem, a pomáhají tak lepšímu zavětrování konstrukce a zlepšení akustických parametrů stavby. Podlahy jsou betonové, vnější výplně otvorů hliníkové, vnitřní dřevěné. Civilní charakter stavby potvrzují i zvolené neutrální barvy a materiály, které se opakují v celém domě – světlé dřevo, bílá a šedá. Střechu pokrývá extenzivní zeleň. O vytápění a větrání se starají tepelná čerpadla vzduch/vzduch a ve společných prostorách je jako záložní zdroj navržen elektrokotel s elektrorohožemi v podlahách.


Otázky pro Petera Lacka


Kdy a jak vzniklo rozhodnutí nestavět dům s klasickou dominantní radniční siluetou a rozlehlým předprostorem v exteriéru, ale na první pohled jednoduchou, pokornou budovu s veřejným prostorem skrytým za prvním plánem fasády a prosazující spíše svou funkci než formu?
Koncept byl takto nastaven od začátku. Chtěli jsme se zbavit jakékoli okázalosti, reprezentativnosti a navrhnout civilní, uživatelsky vstřícný, bezbariérový a přízemní objekt. Dům plný světla a optimismu a také tak trochu ležérní. Razili jsme heslo „instrument, ne monument“. Pro dům jsme používali interní název Služebna.


Byl jsem také velice skeptický k vizi transformace okolního prostoru v jakési nové náměstí, jak si to představoval investor. Nebyly na to ani peníze, ani vhodná doba z důvodu nedořešených majetkových vztahů. Proto jsme předprostor objektu přejmenovali na Plácek, tento název nám připadal přiměřenější.


Jak probíhala spolupráce se samosprávou městské části? Měli politici a úředníci své představy o estetice budovy?
Spolupráce probíhala ze strany investora korektně. Návrh v soutěži zvítězil s celoprosklenou fasádou, ale při dopracování studie musel být z finančních důvodů „optimalizován“ do současné podoby. O estetice budovy, vyjma grafického pojednání fasády a zařízení interiéru, jsme moc velké diskuze se samosprávou nevedli. Investor zkrátka, až na drobné výjimky, nastavený směr v procesu neproblematizoval.


Vzhledem k tomu, že šlo o veřejnou investici, probíhaly zde diskuze s místními občany?
Ano, probíhaly poměrně intenzivní diskuze v rámci rady, zastupitelstva i na samostatných veřejných prezentacích. A samozřejmě vycházely články v místním tisku.


Čím bylo rozhodnutí o stavbě z masivního dřevěného skeletu ovlivněno?
Je to masivní dřevěný skelet, který je opláštěn tepelněizolačními plechovými panely Trimo. Při optimalizaci nákladů byl dřevěný skelet vyhodnocen jako výhodnější a levnější než ocelový. Přidanou hodnotou bylo, že v kombinaci s bílými panely vznikne působivý interiér již díky samotné stavební konstrukci. Takové řešení samozřejmě souznělo i s naší celkovou architektonickou představou.


Dostali jste se při navrhování do situace, kdy by vás tato volba konstrukčního systému nějak limitovala? Byla to vaše první zkušenost s dřevostavbou podobného měřítka?
Ano. A byl to i první dům s tímto systémem navrhovaný v takovém měřítku. Neznali jsme jeho specifika. Museli jsme doladit některá slabší místa, o kterých jsme měli tušení již dopředu. To byly například akustika, požární bezpečnost nebo některé složitější detaily.


Čím je inspirován grafický vzor na fasádě?
Nevím. V průběhu projekčních prací se ze strany investora opakovaně objevovaly touhy ozvláštnit něčím námi navrženou jednoduchou bílou krabici. Grafický vzor se v průběhu let měnil od typografických a textových motivů přes „pankáčské“ motivy až k finální verzi. Byl to průnik širšího názorového spektra různých účastníků, kteří se na přípravě projektu podíleli. Za investora převažoval názor propagující určitou solidnější polohu. Na finální verzi se nám líbil motiv měnícího se efektu fólie, díky kterému umí být fasáda v různých denních i nočních světelných podmínkách značně proměnlivá. Ten vzor je výrazný i neutrální, slavnostní i obyčejný. Je to nejednoznačná hra, něco na způsob zamrzajících oken.



+


Chcete vidět celý text a 7 dalších fotografií?

Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.

Žijeme architekturou a jsme v kontaktu s těmi nejlepšími architekty v Česku i ve střední Evropě. Píšeme o tom, jak o architektuře přemýšlejí, a přinášíme vám stavby, které vytvářejí.

Protože na architektuře záleží!




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup