Pavol Paňák

Nejprve jsem měl v sadu nízký pahorek zarostlý křovím. Uvnitř se skrývala bývalá místní cihelná vypalovací pec. Vznikla přibližně před 250 lety a její tvar byl dán snahou zabránit úniku tepla během výpalu. Byla to docela jednoduchá utilitární stavba, které v podobných malých vesnických provozech kdysi bývaly. Od konce 40. let minulého století ale už nefungovala a pomalu se rozpadala. Vrstvou zeminy, která ji pokrývala, začaly prorůstat náletové křoviny a stromky a její klenba se drolila. Jak to u ruin ztracených uprostřed vegetace bývá, v rozlehlé zahradě vypadala téměř romanticky.

Rozhodl jsem se, že si zde vybuduji ateliér. Abych stavbu probudil k životu – přesněji řečeno její zbytky –, musel jsem nejdřív zachránit klenbu. Pro představu, vnitřní rozměry činí 5,5 × 6,5 metru a vrchol klenutého stropu dosahuje výšky čtyři metry.

Po odstranění krycí vrstvy půdy jsem z vnější strany zpevnil klenbu tenkou betonovou skořápkou. Kolem původních obvodových stěn jsem vztyčil nové zdi. Idea spočívala v úmyslu obalit válec kostkou – získat novou hmotu spojením dvou základních geometrických útvarů. Na vrcholku krychle jsem udělal lodžii krytou subtilním baldachýnem, na jehož konstrukci jsem použil ocel a překližku. Tak vznikl prostor, kde mohou lidé odpočívat nebo pracovat obklopeni korunami okolních stromů. Z toho důvodu jsou v odstupu, paralelně s půdorysem lodžie, pěstovány stromy se sloupovitě klenebními korunami.

Na nové zdivo jsem použil pohledové cihly. Poškozené vnitřní vyzděné povrchy byly zakryty klasickou vápennou omítkou bez další finalizační vrstvy nebo nátěrů. Podlahu tvoří zatírané plovoucí betonové desky na termoizolační vrstvě.

Původní stavba nebyla pochopitelně izolována před pronikáním zemní vlhkosti. Permanentní odvětrávání starého vlhkého zdiva se děje pomocí podélných ventilačních průduchů. Ty jsou umístěny jak na vnějších, tak vnitřních stranách původních nosných klenebních zdí. Nové konstrukce mohou být znovu částečně zakryty zeminou. Hmota krychle vystupuje z okolního terénu. Stavba je na obou koncích hlavní podélné osy identicky prosklená – interiér prostupuje do zahrady. V době, kdy zde nikdo nepobývá, jsou prosklené výstupy zabezpečeny posuvnými okenicemi z překližky. Původní boční vstup pro vnos ještě nevypálených cihel do horní části pece je přeměněn na okno.

Venkovní povrchy nového zdiva nechávám porůst břečťanem, který se pne po podpůrných konstrukcích. Krychle s klenbou uvnitř zmizí v krátké době v zeleni završené korunami stromů.

Aniž bych byl tlačen termínem, přeměna bývalé cihelné pece trvala téměř deset let. Po této době vypadá skoro stejně jako na začátku – nízký zelený pahorek je jen poněkud hranatější.

Zkušenost je fundamentem postoje

Připravil David Maštálka a Martin Verner

Stavba na první pohled respektuje původní elementární geometrii, je skrytá pod kopcem, dokonalá v detailu a zároveň působí velmi silným a velkorysým dojmem. Bylo pro vás následování základních geometrických principů zřejmé od počátku, nebo byla cesta k výsledné podobě dlouhým hledáním?
Práca so základnými geometrickými telesami je od počiatkov mojej architektonickej tvorby integrálnou súčasťou mojich konceptov. Vzájomný vzťah takýchto telies môže mať mnohé podoby a jej v skutčnosti inšpiračne nevyčerpatelný. Preto pracovať s geometrickými objemami, ich racionálnou krásou, v heterogénnom prírodnom kontexte sa mi javilo už na počiatku tou správnou metódou. Takéto kontrastné svety sa v skutočnosti výborne dopĺňajú.

Co považujete za nejnáročnější při ohlédnutí se za celým myšlenkovým a stavebním procesem?
Stavba, ktorá trvá dlho, je testom stálosti architektovho postoja, jeho presvedčenia o svojich rozhodnutiach. Asi najťažšie počas tých desiatich rokov bolo odolať istým pochybnostiam o niektorých črtách návrhu. Spätne si myslím, že to podstatným spôsobom prispelo ku konzistencii architektonického pôsobenia celku.

Hledal jste na stavbu nových zdí cihly, které by odpovídaly původním? Jaké jste použil?
Nové tehly, tvoriace plášť stavby – hranolu –, sú vedome súčasné, nehistorizujúce. Staré tehly sa uplatňujú na vybraných plochách stavby v interieri a ako bordúra vonkajších hrán klenebného prekrytia centrálneho priestoru.

Jak se případně odráží zkušenost s rekonstrukcí cihelny ve vaší následující aktuální práci?
Často sa v iných projektoch zapodievam prácou s jestvujúcou architektúrou rôzneho datovania, jej revitalizáciou, prestavbou či rekonštruovaním. V skutočnosti je každá úloha dosť rozdielna, s inými kontextami, iným klientom. To najťažšie je asi uplatniť správnu mieru rešpektu k jestvujúcej substancii voči vlastnej architektonickej ambícii k harmonickej spoluprítomnosti vo výslednom pôsobení. Skúsenosť je výborným fundamentom správneho koncepčného postoja v takýchto okolnostiach.