Lokalita

Nový kulturní stánek lübecké historie nemohl nalézt vhodnější umístění než areál bývalého dominikánského kláštera, který zde vznikl v polovině 12. století na základech dřívějšího slovanského a dánského opevnění. V průběhu reformace byl klášter ovšem zrušen a přebudován na chudobinec a koncem 19. století v něm našly působiště soud a vězení. Právě v tomto období prošel celý areál zásadními stavebními úpravami. Nejprve byl začátkem století zbořen chátrající klášterní kostel sv. Máří Magdalény a koncem téhož století bylo částečně demolováno vrchní patro kláštera a upravena fasáda. Při návrhu nového muzea se proto architekti museli vypořádat s řadou komplikovaných omezení a historických souvislostí, neboť samotný areál byl do té doby veřejnosti jen těžce přístupný a ani opuštěné okolí nevybízelo k žádným zvláštním aktivitám. Navíc až k severnímu cípu staré části města doléhá přísně střežená památková zóna UNESCO. Architektonicky a urbanisticky tak návrh představuje zásadní impulz pro celou problematickou severní část města.

Architektura

Pro nové muzeum se stala hlavní koncepční a interpretační linií vrstevnatá historie řešeného místa, které bylo po staletí po obvodu chráněno vysokou městskou hradbou. Myšlenka spojení se stávajícím areálem hradního kláštera oslovila autory natolik, že měla zásadní vliv na podobu výsledného konceptu. Finální návrh je moderní interpretací dávného městského opevnění. Je to masivní cihelná zeď ve své materiálové přirozenosti, která se citelně přimyká k hradnímu návrší, střídmě ho doplňuje o další vrstvu vlastního příběhu a svou prostupností se přátelsky začleňuje do širšího okolí. Při jižní fasádě se zeď zakusuje do objemu typického lübeckého štítového stavení a měřítkově se vyrovnává s bezprostřední okolní zástavbou.

Velkolepý centrální schodišťový prostor muzea přímo vybízí k výstupu na Vězeňský dvůr, jehož povrch je tvořen rozdílnými materiály, které odkazují ke stavebnímu vývoji uplynulých devíti století. Novým krytým průchodem mezi klášterem a Zpovědním domem lze postoupit na Kostelní náměstí, jež umožňuje přímý průchod do staré části města.
I zde autoři pojednali povrch náměstí graficky, aby ukázali půdorys původního zbořeného kostela sv. Máří Magdalény. Pro poslední zachovalé kaple při severní stěně kostela navrhli speciální fasádní bronzové obložení, které jemnou konturou znázorňuje pozice těchto tří objektů. Ze severní strany vede průchod zpevněnou stezkou od hradní věže až na střešní terasu muzea, jež nabízí působivé pohledy na řeku Trávu.

Expozice

V rámci muzejního areálu je expozice rozdělena do dvou zřetelných okruhů, které lze podle osobních preferencí a časových možností navštívit samostatně. Hlavní expoziční část je ukryta v „podzemních“ prostorech a odhaluje příběh vzniku a hlavního rozmachu hanzy do časů reformace. Pro hloubavější návštěvníky je připravena druhá část muzejní expozice, skrývající se za nově realizovaným bronzovým portálem na Vězeňském dvoře hradního kláštera. V malých útulných studovnách představuje vývoj hanzy do dnešních dnů.

Hlavní vstup do objektu není nikterak exponován a v návaznosti na koncept muzea je velmi pokorně a nenápadně zakomponován do velkolepého centrálního schodišťového prostoru. Po zvládnutí čtyř desítek schodišťových stupňů (je zde ovšem výtah v obou směrech) se návštěvník ocitne na hlavní podestě schodiště v polokrytém vstupním předprostoru. Foyer překvapí světlostí a z přilehlé restaurace se naskýtají výhledy při severní fasádě.
Po sestupu proskleným výtahem příchozí nejprve osloví ztemnělá atmosféra archeologických vykopávek prvních slovanských obydlí z 9. století, které byly objeveny během stavebních prací a integrovány do expozice. Vstupní archeologickou expozici doplňuje jen přiznaná masivní betonová pilotová stěna a instalovaná ocelová lávka. Po ní návštěvník sestoupí k prvním dveřím, za nimiž se otevírá čtrnáctidílné dějství příběhu hanzy představené v jednotlivých tematických kabinetech. První okruh expozice je zakončen výstupem po schodišti, na jehož vrcholu se návštěvník znovu ocitá na hlavní venkovní podestě, která ho zavede směrem k hradnímu kláštěru, kde se nachází druhá část expozice.

Materiál

Architekti vyvinuli společně s dodavatelem technologii ručního zpracování cihel (včetně velikosti), která odpovídá cihlám z hradního kláštera. Na štítové stěně v boční ulici jsou dominantním motivem cihelné čtyřlisty, ručně vypracované v dřevěných formách. Fasádní perforace nemá jen dekorativní, ale také provozní funkci, neboť pod sedlovou střechou je skrytá technologie vzduchotechniky, jež využívá otvory k přívodu a odvodu vzduchu.

Realizace získala v roce 2017 Cenu německého architektonického muzea ve Frankfurtu nad Mohanem za architekturu v Německu (DAM Preis für Architektur in Deutschland 2017). Dostala se též mezi stavby oceněné Cenou Miese van der Rohe 2017 a posbírala i další ceny.

Rozhovor s Andreasem Hellerem

Je zřejmé, že cihla patří k charakteristickým stavebním materiálům severoněmeckých měst. Jaký k ní máte vztah?

Cihla má v severní Evropě dlouhou tradici, která se zde objevila začátkem dvanáctého století. Jde o udržitelný přírodní stavební materiál. Je odolný, nenáročný na údržbu a může být bez problému recyklován. S tím je spjata dlouhá životnost cihlové fasády. Během práce na návrhu pro nás byla důležitá všechna tři kritéria. Ztvárnění se mělo začlenit do středověkého městského obrazu Lübecku a také navázat na historický kontext místa, který byl vymezen městským hradebním opevněním. Proto jsme převzali podstatu cihlové gotiky a nově ji interpretovali. Pro muzeum jsme speciálně vyvinuli a nechali vyrobit ostře pálené cihly (zvonivka, klinker, pozn. red.). Jsou vyrobeny ručně a jejich rozměr je odvozen od formátu cihel hradního kláštera. Zvonivky mají díky barevným nuancím osobitý charakter. Dbali jsme na to, aby fasáda získala tmavší barvu a přirozenou patinu, proto jsme upustili od obvyklé soudržnosti cihel. Zdivo je tudíž nepravidelné a spárování provedeno jako rovné. Tak dostala fasáda živelný vzhled, daný jak nepravidelností zvonivek, tak tektonickou strukturou drobných výčnělků a prohlubní.

Jak náročné bylo navrhovat v památkově chráněném území UNESCO a s jakými omezeními jste se museli vypořádat?

Lübecké staré město je od roku 1987 zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Na architektech tak leží vysoká odpovědnost. Aby se město vyvarovalo urbanistických a architektonických excesů, zřídilo poradní sbor, který vystupuje jako expertní grémium. Architektura nové budovy, stejně jako obnova hradního kláštera byla diskutována na četných jednáních. Kritické dotazy byly vždy důvodem k přezkoumání některých našich myšlenek a vedly ke změnám. Dalšími zainteresovanými partnery v diskuzi byla mezinárodní poradní rada, která byla zaměřena více obsahově, a také politické grémium, jež projekt sledovalo. Mimoto jsme byli v kontaktu s archeology, památkovou péčí a restaurátory.

Jak dlouho trvalo povolovací řízení a co se ukázalo jako největší problém?

První myšlenky na muzeum hanzy se objevily v roce 2004. Poté následovaly analýzy místa, studie proveditelnosti a různé další posudky. Do udělení stavebního povolení uběhlo osm let. Byla to dlouhá cesta s mnohými komplikacemi, kterou jsme společně s Nadací Possehl Lübeck, jež přišla s impulzem k výstavě muzea, museli podstoupit.

Z jakých podnětů váš koncept vychází?

Architektura muzejních budov propojuje minulost a současnost se zvládnutou kombinací řemeslného zpracování cihelného materiálu a elegantní moderny. Toto ztvárnění se odvíjí od hradeb městského opevnění s hradebními baštami. Budova se přímo přimyká k takzvanému hradnímu vršku, na kterém byl založen nejstarší středověký klášter v severním Německu. Toto jedinečné stavební dílo nás fascinovalo od prvního okamžiku. Při jeho doplňování jsme museli být velice zdrženliví. Sami jsme si omezili materiálové spektrum a novostavbu jsme připodobnili estetice hradního kláštera, jako by prakticky šlo o jeho novou historickou vrstvu.

Jakých změn doznal váš koncept mezi první skicou a dokončením muzea?

Jde o stavební pozemek, u kterého jsme museli počítat s komplexní strukturou. Výškový rozdíl mezi muzejním areálem na hradním návrší a ulicí An der Untertrave čítá dvanáct metrů. K zajištění svahu musela být založena vrtaná pilotová stěna. Při hloubení základů pak byli archeologové ohromeni zjištěním, že na místě, které má pro rozvoj města veliký význam, se nacházejí nálezy z doby slovanského osídlení. Společně s Nadací Possehl Lübeck jsme rozhodli, že tato plocha o rozloze sto osmdesát metrů čtverečních, která dokládá existenci hustě osídlené osady z různých časových epoch, bude zakonzervována a integrována do expozice. To byla pro nás velká výzva. Plochu jsme totiž překryli téměř levitující stropní deskou uloženou jen na subtilních sloupech, z níž návštěvníci pomocí proskleného výtahu sestoupí přímo do expozice, aby si mohli prohlédnout vlastní zachovalé vykopávky. Dále pak dendrologický posudek rozhodl, že sto třicet let starý javor klen, který stojí na pahorku, musí být zachován. Během stavebních prací byl proto kořenový systém stromu chráněn a zvlášť zavlažován drenáží.

Pozoruhodným momentem vašeho návrhu je architektonické řešení muzea v boční ulici. Můžete ho objasnit?

Novostavba muzea představuje metamorfózu, jelikož se proměňuje z monolitické fasády, která je citací městského opevnění, k štítovému průčelí v boční ulici Kleine Altefähre. Zde návrh čerpá ze stavení, která jsou typická pro Lübeck a vznikla v cihlové gotice – je to štítová zástavba, kterou překládá do moderní architektonické řeči. Zvláštním elementem je motiv čtyřlistů, který se v Lübecku hojně vyskytuje jako ozdobný prvek. V případě muzea hanzy jsme ho nově interpretovali jako pregnantní ornamentální plochu.

Nejednoho návštěvníka zaujme netradiční řešení závěru samotné expozice, které ústí do prostoru venkovního schodiště. Skrývá v sobě toto řešení nějakou symboliku?

Areál muzea sestává z novostavby a památkově chráněného objektu hradního kláštera. Na základě památkového hlediska muselo být zřízeno nadzemní či podzemní propojení budov. Návštěvníci nakonec budou provedeni krátkou vzdáleností v exteriéru. Výstava je rozdělena do dvou částí, v nichž si různé skupiny přijdou na své. Pro ty, kdo mohou vynaložit jen krátký čas, končí prohlídka v budově novostavby v prostoru Kabinetu nové éry. V krátké formě jsou zde předloženy informace, jak se hanza od času reformace změnila a jak to s ní vypadá dnes. Návštěvníci, kteří mají více času, pokračují dále přes Vězeňský dvůr. Četné výstavní tabule informují o pohnuté historii tohoto místa, které bylo v době reformace opravdu využíváno jako vězení. Proto není vyprávění přerušeno. V prvním nadzemním patře hradního kláštera začíná druhá část výstavy, která nabízí hlubší ponor do tématu. Období reformace je tudíž v obou částech plnohodnotně propojeno.

Když se ohlédnete zpět, jak reagovala veřejnost na projekt v přípravné fázi? A jaké jsou odezvy nyní?

Jako u mnohých novostaveb se našli zastánci i odpůrci. Proto jsme si dali velice záležet na informování veřejnosti a vybudovali jsme si dobrý vztah se všemi sousedy. Organizovali jsme prohlídky staveniště a zpřístupnili jsme ho při každé možné příležitosti, například při Muzejní noci nebo Dni památek. Od roku 2013 až do otevření muzea financovala nadace takzvaný infobox, v němž byla během výstavby zřízena výstava a kavárna. Vedle muzea šlo vlastně o obnovu severní části starého města. Nezbytným předpokladem bylo, že se areál hradního kláštera stane veřejným a plně průchozím prostorem. Středem novostavby prochází schodiště vedoucí ke klášteru. Před Zpovědním domem bylo opět zařízeno dětské hřiště a doplněno o kavárnu.