Archeologické naleziště v Peru

ETH Curych + PUCP Lima






Archeologické naleziště v Peru


Pracovní a edukační prostor pro archeology a děti při vykopávkách v peruánském Pachacámacu tvoří stěny z bambusových kmenů, tkaný baldachýn a hliněné podlahy. Společně jej navrhli a postavili studenti architektury z Curychu a Limy.



Pachacámac je dnes jedním z nejnavštěvovanějších archeologických nalezišť v Peru. Celý okrsek je spravován ministerstvem kultury prostřednictvím Muzea Pachacámac, které provozuje lokalitu jako vzdělávací a kulturní centrum pro návštěvníky, ale i jako stále aktivní archeologické naleziště. Již v roce 2015 byl dokončen nový komplex provozních budov muzea podle návrhu studia Llosa Cortegana Arquitectos.


Lokalita


Pachacámac je v současné době vnímán jako prázdné místo v otevřené poušti, které obývají jen zhmotněné pozůstatky z historie zaváté časem. Prázdnota obklopená živelně rostoucím hlavním městem a ústím řeky Lurin, která je posledním přeživším zemědělským údolím v regionu.


Dvě třetiny území v severní části lokality ještě stále nebyly odkryty, nedotčená země čeká na další archeologické studie. Peruánská vláda si dala za cíl obnovit a pozvednout dřívější slávu tohoto území, a to prostřednictvím nové stavby Národního archeologického muzea (MUNA) a dostavby komplexu Muzea Pachacámac, tedy edukačního prostoru pro archeology a děti. Slibuje si od toho mimo jiné i začlenění této lokality do neustále rostoucího organismu peruánského hlavního města Lima.


Struktura


Prostor pro archeology a děti je dřevěná stavba o půdorysných rozměrech 37 × 16,3 metru a výšce 3,6 metru, která tvoří kryté loubí kolem nezastřešeného nádvoří. Struktura je složena z osmadvaceti čtvercových polí o ploše 10 m2, každý čtverec je definován čtyřmi sloupy a stropní konstrukcí z mříže tvořené dřevěnými přímopásovými vazníky. Pět čtvercových polí na krátkých stranách obdélníkové stavby je doplněno panely vypletenými bambusovými tyčemi, které celou konstrukci důmyslně ztužují. Podlaha v této části je betonová a prostor uzavíratelný. Takto vzniklá interiérová část byla zamýšlena jako zázemí pro skladování a vystavování archeologických nálezů i případný úkryt před nepříznivým počasím.


V rameni loubí přilehlém ke stávajícím budovám areálu paláce Acllawasi je podlaha vyskládaná z nepálených cihel. Orientace jejich geometrie souvisí se stěnami původních budov a odkazuje i na průběh historického podzemního kanálu. V této části jsou přes den rozmístěny dřevěné stoly určené k různým činnostem souvisejícím s vykopávkami. Podlaha v rameni v opozitním postavení je ponechána z udusané hlíny. Děti si zde v rámci exkurzí mohou vyzkoušet opracovávání archeologických nálezů v praxi.


Prostorové natočení nové budovy se vztahuje k orientaci hlavních teras paláce Acllawasi, okolní kamenné zdi jsou tak přirozeně různoběžné a sbíhají se směrem k nově vybudovanému nádvoří.


Mezi horní a dolní rovinu mřížky, která tvoří střechu, vpletli mladí architekti bílé tkané pruhy textilu, běžně používané v nedalekých zemědělských sklenících. Bílý baldachýn poskytuje v různých místech skrz různý počet vrstev textilu několik stupňů stínu, přičemž si zachovává i určité momenty, kdy se návštěvníkovi naskytne volný výhled na horizont krajiny nebo oblohu.


Materialita


Hlavním použitým materiálem je dřevo, konkrétně masivní latě stromu tornillo (Cedrelinga cateniformis) vysušené v peci. Tornillo je tvrdé tropické dřevo, které roste v amazonských deštných pralesech a vyznačuje se mimořádnými vlastnostmi – je velmi husté (555 kg/m3), ale paradoxně extrémně pružné. V Jižní Americe se hojně používá zejména proto, že je přirozeně odolné vůči plísním a vlhkosti a nevyžaduje žádné chemické ošetření. V trvale vlhkém podnebí peruánského pobřeží by méně odolné dřevo začalo uhnívat během několika měsíců. Veškerý další použitý stavební materiál pochází však výhradně z Peru a je v Pachacámacu již několik let tradičně používán.


Proces


Stavba měla být navržena a postavena během tří týdnů. Projekt začal intenzivním workshopem, kdy studenti po dobu tří dnů pracovali v týmech. Každý tým nejprve řešil otázky hmoty nového domu jako celku, jeho velikost a vztah k místu. Později se studenti zabývali samotným navrhováním a plánem realizace. Výsledkem bylo patnáct projektů, které byly prezentovány a oponovány v rámci celé skupiny. Největší výzvou pak byla integrace nejlepších nápadů a poznatků do jediného projektu.



+


Chcete vidět celý text a 7 dalších fotografií?

Přihlaste se, zaregistrujte nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.




Přidat se k předplatitelůmPřihlásit seZískat přístup