Marie Pětová je děkankou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Vedle filozofie vystudovala také architekturu, což pravděpodobně sehrálo roli v úspěšně provedené architektonické soutěži, na jejímž konci dnes stojí nová budova FHS dle návrhu architektonického studia Kuba & Pilař architekti.

Mluvíme spolu v nové budově Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, v bývalé Pragerově menze, která prošla kompletní rekonstrukcí. Kdy jste tu byla poprvé?
Ten den si pamatuji přesně. Byl to rok 2007, nebylo hezky. Bylo pošmourno, foukal silný vítr a poprchávalo. Na fakultě jsem působila teprve čerstvě a dělala jsem doprovod panu profesorovi Janu Sokolovi (historicky první děkan FHS, pozn. red.). Věděl, že jsem původní profesí architektka, a tak chtěl znát můj názor. Zajímalo ho, zda je budova bývalé menzy vhodným adeptem pro transformaci v novou budovu naší fakulty.

Zřejmě jste mu tehdy dala kladné doporučení, je to tak?
Nikomu se tady na první pohled moc nelíbilo. Dům se sice zdál dost veliký, nicméně dispozičně naprosto nevhodný. V půdorysné stopě je to čtverec, plocha při fasádě, která je přirozeně osvětlitelná, je v poměru k celkové výměře minimální. Ale sama jsem věděla, že novou budovu zoufale potřebujeme. A tak nakonec úloha celou rekonstrukci připravit a realizovat padla postupně na mě.

Jak v té době vypadalo původní sídlo fakulty?
Žádné jsme neměli. Vznikli jsme v roce 2000, jsme tedy nejmladší fakulta UK. Náhodou jsme tehdy dostali k dispozici část původně administrativní budovy v Jinonicích, shodou okolností též od architekta Pragera, většinu areálu ovšem obsadila Fakulta sociálních věd UK. Takže už od začátku se tam celá naše fakulta nevešla a museli jsme si ještě pronajímat objekt bývalé školky na Hůrce. Odtamtud nám po čase vypověděli nájem a my se ocitli částečně na fakultě tělesné výchovy na Evropské. Fakulta se tím okamžikem totálně rozpadla, nejen prostorově. Bakaláři sídlili v Jinonicích, většina magisterských kateder byla dočasně – na několik let – na FTVS, další katedra byla v nájmu na Vinohradech. Pan profesor Sokol tomu věnoval hodně energie, ale vhodnou budovu ani parcelu, která by nebyla za hranicemi Prahy, jsme nenašli.

Zůstat v centru byl esenciální požadavek?
Jsem přesvědčena, že Karlova univerzita je s městem srostlá. Nepatří na pole za Prahou. Ani kdyby se nám nabízel komfortní kampus.

Logicky, už jen z povahy zaměření vaší fakulty.
Přesně tak. Je rozdíl, když jste technická nebo zemědělská univerzita. Ta naše potřebuje kontakt se společností. Navíc opouštět ikonické budovy v centru Prahy, jaké mají třeba filozofická fakulta na Palachově náměstí či právnická fakulta na náměstí Curieových, by byla hloupost, nemluvě o lékařských fakultách, které jsou vázány na budovy nemocnic. Zároveň si ale myslím, že by bylo namístě udělat revizi a vypracovat vizi, kam jako univerzita chceme směřovat, kde v rámci organismu města fungujeme dobře a kde je prostor pro optimalizaci.

Ikonické náměstí

Zmínila jste ikonické budovy. Netrpěla image FHS, potažmo i její studenti, že nemají tu svou ikonu?
Jistě. Samotnou mě překvapilo, jak moc studenti vnímali, že jsou neustále v nějakém provizoriu. Bylo to nedůstojné.

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?