Klášter svatého Františka na jihu Korsiky má nově dvě tváře: tou první je kamenný otisk dávné doby, ta druhá se ke kameni přimyká jako štěp, který duchovnímu místu navrací ztracenou sílu a zapouští se do původní struktury, již halí tajuplné roucho násobící posvátný účinek.

Architektka Amelia Tavella pochází z Korsiky a společně se svým studiem dostala možnost zrekonstruovat a rozšířit částečně zchátralý klášter z roku 1480, jenž stojí na vysokém ostrohu s výhledem na přilehlou vesnici a okolní hornatou krajinu.

Dříve než se klášter stal duchovním útočištěm, byl obranným hradem střežícím vesnici se hřbitovem. Až mniši, vědomi si mimořádné krásy místa, zde pomocí neviditelných sil spojili víru se vznešeností. Kolem se rozprostírá olivový háj a nedaleké korsické hory protkané strmými průsmyky a s nedotčenými hřebeny, které mění svůj šat podle ročních období.

Objekt byl před zásahem architektů téměř rozpadlý a notně zarostlý náletovou zelení, jež původní kamenné zdi čím dál více rozvracela. Architektka se ve svém návrhu snažila zachovat přeživší historickou podstatu, kterou doplnila novou přístavbou z perforovaného plechu, jakýmsi architektonickým fantomem. Původní stopy ruiny vypovídaly o základech a byly záchytnými majáky udávajícími směr nových os a velikosti objemů.

Původní kamenné zdi a kovová dostavba se navzájem objímají, jako by si slibovaly, že se nikdy nezradí. Jedno se stává druhým a ani jedno nezaniká. Minulý čas prolíná do budoucího, přimyká se k němu: dvě neznámé, ale ne úplně cizí části, kde se jedna stává prodloužením té druhé.

Přístup autorky byl téměř archeologický. Měděná obálka je předurčena k proměně v druhou kůži s vlastní historií. Je jemným ženským gestem, odráží světlo a posílá ho zpět k nebi stejně jako modlitby přítomných mnichů. Skrze perforaci proniká světlo i dovnitř; jev, který připomíná sluneční paprsky rozptýlené vitrážemi, činí z kláštera téměř katedrálu.

Budova z části slouží jako komunitní centrum. V přízemí měděné přístavby se nachází výstavní místnost, v prvním patře kulturní prostory a ve druhém mediatéka a koutky pro děti. Nový objem byl navržen tak, aby navazoval na půdorys stávající budovy a kopíroval tvar kamenného křídla. Velké klenuté otvory v jeho přízemí byly umístěny podél vnější strany měděného objemu a odkazují k symetrii kláštera.

Měď byla pro přístavbu vybrána pro své proměnlivé vlastnosti, které budou stejně jako ruiny kláštera časem vyprávět vlastní příběh. To navozuje dojem novodobé zříceniny, kterou je možné po čase rozebrat – jako projev respektu a úcty k minulosti a korsickému dědictví. Stavba se stala jedním z finalistů Ceny Miese van der Rohe 2024.

Klášter svatého Františka
Místo: Sainte-Lucie-de-Tallano,
Korsika, Francie
Ateliér: Amelia Tavella Architectes
Autor: Amelia Tavella
Spolupráce: Acoustique & Conseil (konzultace akustiky); ISB (statika); A-C Perrot (konzultace historických částí budovy); Ingenia (ekonomika)
Realizace: 2021
Užitná plocha: 1 000 m²
Foto: Thibaut Dini
www.instagram.com/amelia_tavella