O rekonstrukci karlovarských Císařských lázní, která byla završena vložením červeného stroje s akustickou a scénickou technologií, jsme poprvé informovali v INTRU 15 – Kov v roce 2021. Dnes už se v hlavním sále konají kulturní akce. Proměnlivé funkce sálu podporuje technologické řešení v čele s akustickým konceptem.

Historická budova Císařských lázní byla v době svého vzniku pozoruhodnou stavbou jak z hlediska architektury, tak z hlediska lázeňských technologií. Ve druhé polovině 19. století vznikly zásadní vynálezy. Thomas Alva Edison vynalezl žárovku, Nikola Tesla asynchronní motor, Alexander Bell sestrojil telefon, Karl Benz s Gottliebem Daimlerem přišli s prvním automobilem se spalovacím motorem a Henri Giffard zkonstruoval řiditelnou vzducholoď. Mimochodem Jules Verne v té době napsal román Ze země na Měsíc a Claude Monet namaloval slavný východ slunce.

Technologický pokrok a schopnost konstruovat z oceli složité mechanické stroje se projevily i v budově Císařských lázní. Architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer navrhli do útrob stavby unikátní mechanismus pro zpracování a distribuci rašeliny. Ta se z úpravny – stojící mimo hlavní budovu – přepravovala dopravníkem s výtahem přímo do několikapatrových koupelen. Provoz byl velmi efektivní a denně bylo možné obsloužit dva tisíce osob ve sto koupelnách. Stavba se díky tomu rychle zaplatila, a to i navzdory tomu, že původní rozpočet byl dvojnásobně překročen.

Temným obdobím pro Císařské lázně byl přelom 20. a 21. století. Lázeňský provoz zanikl, respektive nebyl obnoven, stavba byla využívána pouze příležitostně ke kulturním akcím a chátrala. Hledalo se smysluplné využití, které by vyvážilo nákladnou rekonstrukci. Tato situace trvala ještě v době, kdy byl společností INTAR vytvořen projekt rekonstrukce a probíhala příprava k zahájení stavebních prací. Tehdy investor přijal rozhodnutí vybudovat z Císařských lázní kulturní instituci, jejímž pomyslným srdcem by byl koncertní a multifunkční sál. Ten je tak umístěn v těžišti domu, v prostoru vnitřní dvorany, jenž je vymezen několikapatrovými koupelnami. I přes centrální pozici zůstalo místo utilitárně pojatou strojovnou s dopravníkem rašeliny, a to jak svou funkčností, tak atmosférou.

Multifunkčnost podpořená akustikou

Tento historický „stroj“ lázeňské technologie se stal inspirací pro návrh studia Petr Hájek ARCHITEKTI. Vzhledem k tomu, že se nepočítalo ani s částečným znovuzavedením lázeňského provozu a z původní konstrukce se dochovalo jen několik litinových sloupů, bylo rozhodnuto, že ani konstrukce nebude obnovena. Architekti tedy dostali možnost umístit sem „stroj“ nový, v tomto případě se scénickou a akustickou technologií. Navržená vestavba sálu je jakýmsi „transformerem“, který dokáže proměňovat prostorové a akustické parametry podle potřeby konkrétní produkce. Sál lze koncepčně připodobnit i ke známému švýcarskému noži, z jehož těla lze vytahovat různé nástroje, a měnit tak parametry a funkcionalitu.

Návrhu akustických opatření předcházelo měření doby dozvuku prázdné dvorany. Tento parametr je podstatnou informací pro konečný akustický rozsah sálu, na jehož základě byl stanoven prostorový koncept. Měření bylo doplněno údaji o přímém zvuku a odrazech od stropu a stěn. Naměřená doba dozvuku před úpravami činila asi šest sekund. To byla z hlediska akustiky uspokojivá hodnota a pomocí prvků proměnné akustiky bylo možné dosáhnout značného frekvenčního a časového rozsahu. Tyto prvky (pro úpravu doby dozvuku a úpravu směru a intenzity zvukové energie) byly tedy do sálu nainstalovány. Z tohoto důvodu má orchestrální mušle za zády výsuvný paraván. Ten lze vysunout podobně jako víko klavíru, a odrazit tak příslušné zvukové frekvence a energii zvuku směrem k divákům. Dalšími usměrňovacími prvky jsou přetáčivé trojstěnné panely pod stropem, jež zvukové vlny odrážejí, ale dokážou je také pohltit nebo roztříštit či nasměrovat. Na podlahu orchestřiště byly použity dřevěné desky, které fungují na ocelové kostře jako ozvučnice. Hudebníci do nich opírají své instrumenty a vše dohromady rezonuje jako jeden celek. Prostor je vybaven potřebnou technologií pro různé provozní činnosti, takže vedle koncertů vážné i populární hudby může fungovat jako konferenční, taneční či divadelní sál nebo kino. Doplňuje ho také závěs s vysokou gramáží, jenž ho dokáže zcela zatemnit a zároveň akusticky utlumit.

Veškeré potřebné audiovizuální, scénické a akustické technologie jsou součástí vloženého objektu. Technologie vzduchotechniky a požárního zabezpečení jsou integrovány do kompaktního bloku uloženého nad pultovou střechou hlavního schodiště.

Realizace vestavby byla velmi obtížná zejména z toho důvodu, že nebylo možné do dvorany přepravovat objemnější části konstrukce. Vše je tak kompletováno z poměrně malých prvků. Podvědomou inspirací byl Petru Hájkovi komiks Příhody malého boha, který je dílem Vlastislava Tomana a především ilustrátora Františka Kobíka a jenž vycházel v časopise ABC v sedmdesátých letech minulého století. „Lunární vozítko“ připomínalo červeného mechanického kraba.

Vestavba koncertního a multifunkčního sálu do dvorany Císařských lázní
Místo: Karlovy Vary, Karlovarský kraj, ČR
Ateliér: Petr Hájek ARCHITEKTI
Autor: Petr Hájek, Martin Stoss, Nikoleta Slováková
Akustické řešení a audiovizuální technologie: AVT Group / Petr Vlček, Martin Vondrášek
Konstrukce sálu: GRADIOR TECH /
Martin Matoušek, Robert Nos
Generální dodavatel: konsorcium GEOSAN GROUP a Metrostav
Klient: Karlovarský kraj
Projekt: 2019–2021
Realizace: 2023 (zkušební provoz), 2024 (předpokládané dokončení a uvedení do provozu)
Plocha nádvoří: 492 m²
Obestavěný prostor: asi 9 000 m³
Náklady: 1,5 mld. Kč / asi 60 mil. eur (celkové náklady na rekonstrukci včetně vestavby sálu)
Model: Matyáš Barák
Foto: Petr Polák Studio, Petr Hájek ARCHITEKTI
www.hajekarchitekti.cz