Práce se sklem je vlastně tvarování světla. Budovy, na jejichž stavbu byl tento materiál použit, přetvářejí svůj výraz v závislosti na proměně okolního prostředí. Šesté vydání INTRA si na sklo posvítilo a objevilo široké spektrum objektů, které rozhodně stojí za pozornost.
Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 148 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština
EDITORIAL
Vždycky se peru s nutkáním napsat něco spíš osobního než takového toho očekávaného o obsahu, což by mohlo nudit. Popíšu tedy malý příběh, který se udál během přípravy skleněného INTRA. Petr Volf mi poslal text o Nové scéně Národního divadla v Praze, ale neměl fotky. Doporučil mi však obrátit se na Radomíru Sedlákovou, která v monografii o Karlu Pragerovi pěkné fotky měla. Radomíra Sedláková mě pro změnu odkázala na nakladatele své publikace, nakladatelství Titanic.
Mírně znaven tímto řetězcem vyjednávání, vzal jsem do ruky komiks Divoši od Lucie Lomové a pár stránek si znovu přečetl. Je to příběh z přelomu minulého století, tedy spíše z jeho začátku, kdy cestovatel Alberto Vojtěch Frič přivezl z jedné ze svých dobrodružných výprav do Amazonie jihoamerického Indiána Čerwuiše. Když jsem komiks odložil, vygooglil jsem si kontakt na nakladatelství Titanic. Tam na mě na titulní stránce vykoukla fotka Indiána, kterou jsem znal ze svého pozdního dětství. Byl to snímek z knihy o Fričových cestách do Jižní Ameriky. Tu knihu jsem tehdy měl a miloval, protože uzavřen v bolševické konzervě, hltal jsem jakýkoliv cestopis. A Frič byl pro mě hrdinou…
Nuže obrázek na stránkách nakladatelství se mi ihned propojil s právě odloženým komiksem, chvíli jsem se cítil být zpět v dětství a částečně v Amazonii.
Když jsem se probral ze snivých vzpomínek, zavolal jsem do Titanicu, abych požádal o spolupráci při hledání možnosti, jak publikovat historickou fotodokumentaci Nové scény. Na telefonát mi odpověděla… Yvonna Fričová. Ano, nakladatelé jsou potomky Alberta Vojtěcha Friče! Zdálo se mi to?
Pokud v INTRU najdete u Volfova textu o Nové scéně fotografie a výkresy, tak se mi to nezdálo.
Martin Verner, šéfredaktor