Publikovaná čísla


<>

KOV

INTRO 05 – 2018 – BŘEZEN

Ačkoli bývá kov spojován převážně s technikou, hojně se využívá i v architektuře. U některých staveb až v takové míře, že pro ostatní materiály už nezbývá příliš prostoru. Rozpínavost kovů zkrátka někdy nezná mezí!

Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 148 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština


Cena s DPH




EDITORIAL

Přátelé, dnes mám na srdci tři věci. A čtvrtou jako bonus zdarma. První, jak mě nepustili do sálu při předávání České ceny za architekturu. Po bezmála dvaceti letech novinářské práce, kdy se snažím mediálně podporovat a šířit dobré jméno architektury a architektů, mě to dost naštvalo. Že prý sál není nafukovací. S pozvánkou v ruce jsme se otočili a šli do hospody. Ale co…

Druhá. Můj obdiv sklízí v Polsku dotažený úmysl vybudovat velkorysý objekt k uchování odkazu divadelního režiséra a teoretika Tadeusze Kantora. Je to v INTRU už druhý příklad kulturní vyspělosti polské společnosti, která dokáže postavit takové stavby. Mám na mysli Shakespearovské divadlo v Gdaňsku (viz INTRO 3/2017) a nyní Cricotéku v Krakově. Uvědomuji si, že k sousedům se vždycky kouká líp, ale nepanuje na našem dvorečku tak silná zatuchlost a nepřejícnost, že nic takového není možné? Přesto si říkám, že když zprostředkujeme příklad…

A třetí. Někdy se stane, že člověk se kouzlem nechtěného dobere někam, kde by se octnout nečekal. Naše dcera poslouchá muziku skupiny Slza, takže mi pořád zní v uších slogan chtít se nebát. Odhlédnu-li od povýšeného omílání vět o chytlavých popěvcích, musím obdivovat to pěkné spojení tří úplně banálních slov. Tohle téma (chtít se nebát) je možné aplikovat do spousty oblastí lidského konání, architekturu nevyjímaje. Jenže vzhledem k tomu, že slogan je nepříznakový, když si tohle řekne kdejaký kýčař nebo prolhaný zmetek, je po parádě. Znamínko plus anebo mínus mu dodává… co? Jedině mravní imperativ. A proto jako občan děkuji všem, té lehounce podpoloviční menšině, kteří se v lednu pokusili při volbě prezidenta naší země této hodnoty zastat. Nevyšlo to, však pojďme chtít se nebát…

A teď ta čtvrtá. Abychom pozvedli náš magazín o další rozměr, zařadili jsme do čísla komiks. Chtěli bychom to dělat pokaždé. Architekti- ilustrátoři, ozvěte se, posílejte pracovní story-boardy. My vám to zcenzurujeme a vydáme!

Martin Verner, šéfredaktor


+číst více
1/ Editorial

4/ Kov – Eva Eisler

6/ Nová Cricotéka v Krakově

16/ Od zlata po kovový hliník

20/ Kovy nejsou věčné

24/ O konstrukci tuhé vzducholodi

26/ Komenského most v Jaroměři

32/ Rozhovor s Mirko Baumem

38/ Na plechárně v Kobe

48/ Carroll House v Brooklynu

54/ Kov mezinárodního stylu

58/ Rozhovor se Stanislavem Fialou

62/ Showroom pro rouchovanský vlnovec

72/ Dva domy ve Slovinsku

80/ Knihovna v Bruggách

88/ Kongresové centrum v Katovicích

102/ Stanice Glauburgstrasse

106/ Atomium – původní a nové

112/ Bruselská inspirace

114/ Muzeum živlů

118/ Brána do Tatier

122/ Roškotova tumba – komiks

124/ Materiály a technologie