Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 136 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština
EDITORIAL
Přátelé,
dovolte, abych se nejprve podělil o jednu soukromou vzpomínku. Když se nám před osmnácti lety narodil syn, vybírali jsme kočárek. Protože jako novináři jsme se už tehdy pohybovali v architektonických kruzích, tušili jsme, že vybereme černý. No, bylo to tenkrát ještě celkem neobvyklé, ale nemohli jsme si pomoct; květované, nařasené a jinak zdobené koráby se nám nelíbily. Manželka ovšem dodnes vzpomíná, jak si před ní jednou jakási spoluobčanka důchodového věku uplivla se slovy: „Čééérnej kočárek, to sou lidi…“ Intonaci si, prosím, doplňte sami. Protože moje žena právě mířila se synem k dětskému lékaři a byla ve stresu, poslala babu pro ni naprosto netypicky…, no, řekněme do háje.
Střih. Podívejte se na současné rodinné domy, chaty, chalupy. Představovaný výběr staveb, který měl snad jediné kritérium a tím byla neokázalost, se vyznačuje dvěma překvapivými znaky – jedním je návrat sedlové střechy, druhým černá barva (ve škále od tmavě šedé).
Jednu dobu se pendulum nacházelo v krajní poloze naprostého odmítání jiné střechy než ploché, dnes se zdá, že dosahuje opačného výkyvu. Už už si stavební úřady začínaly zvykat, a bác – je tady zase sedlovka.
Fenomén barvy je ještě zajímavější. Jde o výsledek přesycenosti bílou fasádou? Střídá ji šedé nebo černé opalované dřevo, beton, desky. Až na výjimky všechno tmavé. Diskutovali jsme s kolegyní Alenou Hyblerovou, jestli takový výběr nebude na čtenáře působit příliš monochromaticky, jestli jsme tu estetiku nevytvořili s Jánem Stempelem a Petrem Šmídkem my. Neřekl bych. Myslím, že nadprůměrná architektonická tvorba v českých a moravských zemích teď takhle prostě vypadá.
Samozřejmě že stejně jako někdo by měl raději květovaný nebo nařasený potah kočárku, i dům může být jiný než černý. Přesto budu doufat, že jsme vás naším prémiovým balíčkem potěšili a že neuslyším větu: „Čééérný baráky…“
Martin Verner, šéfredaktor