Původní film staví na surrealistickém způsobu vyprávění a poukazuje na snobství, pozérství a přetvářku, nicméně to činí způsobem nanejvýš poetickým a vtipným. Jestliže opakem buržoazie jako třídy je proletariát, pak jeho tvář, jak ji známe, byla také plná přetvářky a frází, přesto toto období vyprodukovalo spoustu skvělých filmů, knih a umění, architekturu nevyjímaje.

Na Národní třídě teď asi druhým rokem stojí oceňovaný dům s názvem DRN od Stanislava Fialy. O kousek blíž k řece lze narazit na skleněnou brutalistní fasádu Nové scény Karla Pragera. Oba domy představují dvě různé epochy, dobu jejich vzniku od sebe dělí bezmála půlstoletí a debatu o tom, který z objektů je silnější, nechme na jindy. Nicméně došel jsem k objevu, o němž jsem neměl ani tušení. Budova Nové scény ve své administrativní části skrývá v sedmém patře luxusní prvek, který bych spíše čekal ve Fialově soudobém domě, než v objektu z normalizační éry. Tím prvkem je sauna s bazénem. Dovolím si tvrdit, že o bazénu zhruba nad vjezdem do podzemních garáží ND, ale asi o patnáct metrů výše, mnoho lidí neví. Celý provozní prostor lehkou rukou prakticky zrepasovalo studio edit! Architects, když hybateli celé akce jsou Lukáš Otevřel, Miroslav Sládek a herec Stanislav Majer. Vzhledem k dobrým vztahům, které mezi zúčastněnými panují, Lukáš Otevřel pozval naši redakci ke společnému saunování. Nakonec jsme vytvořili s grafičkou Alenou Hyblerovou a kolegyní Terezou Šváchovou odvážnou trojici, jež se rozhodla zakusit nabízený luxus a „brát saunu“ na dosah zlaté kapličky. Musím říct, že během relaxace jsem se dlouho srovnával s pomyšlením, kde že se to vlastně nacházím, do jaké doby prostory patří, jak skutečnost souzní s tím, jaké mám historické znalosti a zkušenosti se vším, co nás v tomto místě doslova obklopuje. Posuďte se mnou – historie vzniku Národního divadla a obrozenectví, dostavba dodnes diskutované budovy v jeho sousedství z období, na něž nám pomohly zapomenout události, které se odehrály na Národní třídě v roce 1989, Vltava…. Pozlacená historie, překližkové interiéry, brutalismus, brutalita, vedro, zima, vedro, zima…

Tohle je české sur-realita, kterou nevím, nevím, jestli by Luis Buñuel dokázal převyprávět. A jak by svůj film asi nazval?